Kdo je můj bližní?

15. neděle v mezidobí, cyklus C

  Mojžíš nabádá Izraelity k zachovávání Božích přikázání. Ta nejsou nepochopitelná, vždyť je zjevil sám Bůh. Jsou člověku blízká jako jeho vlastní srdce:
  "Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je ve tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."
  Boží přikázání jsou v srdci člověka, neboť jejich základem je láska k Bohu a  k lidem.
  V evangeliu přichází za Ježíšem zákoník a ptá se:
  "Mistře, co mám udělat, abych dostal věčný život?"
  Na výzvu Pána Ježíše odpovídá, že podstatou Zákona je láska:
  "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe."
  Pán Ježíš zákoníka pochválil, zákoník však klade další otázku:
  "A kdo je můj bližní?"
  Jaká je hranice lásky k bližním? Židé měli milovat své bližní, tzn. své spoluvěrce. Pro farizeje byli bližní jen ti, kdo zachovávali Mojžíšův zákon. K ostatním lidem již nebyli láskou povinováni. Pán Ježíš svým podobenstvím o milosrdném Samaritánu, ruší tuto hranici. Láskou jsme povinováni každému člověku.
  Jeden člověk, nejspíše příslušník židovského národa, šel z Jeruzaléma do Jericha a na cestě byl přepaden lupiči, oloupen a polomrtvý ponechán svému osudu. Kolem přechází kněz, pak i levita, nositelé stejné víry, příslušníci stejného národa. Zraněnému se vyhýbají. Kolem prochází i Samaritán, který byl nepřítelem židů, a kterým židé pohrdali jako pohanem. Tento Samaritán nezkoumá jaké národnosti nebo náboženství je zraněný, ale "je mu ho líto".
  Cítí ke zraněnému soucit a milosrdně mu pomáhá.
  Láska a milosrdenství k lidem nemá mít žádnou hranici. Pro křesťana je bližním každý, kdo potřebuje pomoc. Tedy nejen spoluvěrec, který se mnou chodí do kostela, ale i ti, kteří již do kostela nechodí, jinověrci i ti, kteří v Boha nevěří. Láska nemůže mít hranice.
  Také doplňující otázka Ježíšova zní jinak než původní otázka zákoníka:
  "Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se ocitl mezi lupiči?"
  Od otázky, kdo je můj bližní, spěje Pán Ježíš k otázce, kdy se chovám já jako bližní k člověku. Odpověď je tato: když prokazuji milosrdenství tomu, kdo ho potřebuje.
  Nemám se tedy ptát sám sebe, zdali mám pomoci tomu člověku, ale zdali se k němu chovám jako bližní, jako ten, který je trpícímu člověku na blízku. Nemám zkoumat, zdali si zaslouží mé milosrdenství, ale být k němu milosrdný jako Ježíš. Kdyby Pán Ježíš zkoumal, zdali si zasloužíme jeho milosrdenství, byli bychom stále ve svých hříších.
  Milosrdná láska k bližnímu, ke každému bližnímu, který potřebuje pomoc, to je cesta k věčnému životu. To je pravá a ryzí zbožnost. Nestačí však jen to znát. I nám Ježíš říká:
  "Jdi a stejně jednej i ty!"