Kde je nouze nejvyšší, tam je Boží pomoc nejbližší

19. neděle v mezidobí, cyklus B

  V prvním čtení jsme slyšeli o proroku Eliášovi. Známe ho jako velkého a slavného proroka. Dnes se nám představuje jako člověk v koncích - zlomený, zklamaný člověk, který prchá do pouště a má jediné přání - smrt:
  "Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!"
   Co se stalo tomuto prorokovi, že je znechucen svým životem?
  Od chvíle povolání za proroka Eliáš ztratil právo na soukromý život. Na rozdíl od mužů v Izraeli nemá manželku ani děti. Jeho jedinou snahou je co nejlépe hlásat Boží slovo. To mu přináší pronásledování. Pro Hospodinovo slovo se stává         ve vlastní zemi psancem. Vystupuje proti modlářství Izraelitů, na hoře Karmel vítězí nad bálovými proroky, které nakonec pobíjí. Jeho vítězství se mění v pronásledování. Královna Jezabel pod přísahou slibuje Eliášovi smrt.
  Eliáš prchá do pouště. Je zklamán, tělesně vysílen a duševně vyčerpán. Už nechce být prorokem. Usedá pod trnitý keř a přeje si smrt. Eliáš si nebere život. Svou hořkost a zklamání vylévá jako vodu před Hospodinem:
  "Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové."
  Eliáš není zoufalý, v modlitbě svou bolest předkládá Bohu.
  Je krásné a pro nás dobré, že Písmo svaté ukazuje velké osobnosti dějin spásy nejen ve slávě a moci, ale i v bídě a     v životních krizích. Možná, že jsme od někoho slyšeli nebo sami si pomysleli, že by bylo lépe, kdyby člověk zemřel.          I do tak těžké situace se může člověk (i věřící) dostat. Pocit životního krachu, znechucení životem. Východiskem není dobrovolný odchod ze světa - to je únik. Východiskem je pokorná modlitba, kdy člověk svou tíseň a své zklamání předkládá Hospodinu.
  A právě v této chvíli Bůh zasahuje. Eliáše sytí chlebem a posilněný prorok jde 40 dní a nocí k posvátné hoře, aby opět plnil své poslání.
  To je 1. zkušenost: kde je nouze nejvyšší, tam je Boží pomoc nejbližší.
V těžkých situacích života nemáme podléhat zoufalství, ale svou bolest svěřit s důvěrou Bohu. A Bůh může a chce pomoci.
  Nyní 2. zkušenost: Eliáš byl posilněn pokrmem, který je předobrazem Ježíše Krista a svátosti Eucharistie. Ježíš sám    o sobě říká:
  "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe a dává život světu."
  Ježíš přichází z Božího světa (z nebe), aby lidem přinesl Boží život. Dává tento Boží život těm, kteří v Něho uvěří:
  "Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný."
  Ježíš přichází utišit hlad člověka po pravém a smysluplném životě. Mnoho lidí je dnes znechuceno životem, neboť postrádají jeho smysl. I pro ně přichází Ježíš, aby jim nabídl účast na Božím životě, který může dát jejich lidským životům smysl. Následovat Krista je smyslem lidského života.
  Bůh je Láska. Láska se daruje. Mít účast na Božím životě znamená mít účast na Boží Lásce, na Božím dávaní se. Člověk přijetím Božího života skrze víru a křest je uschopněn milovat Boha a člověka, uschopněn darovat se Bohu i lidem. To je pravý a smysluplný život - člověk nežije jen pro sebe, ale i pro Boha a druhé lidi. Je šťastný tím, že dělá šťastným druhé.
  V těžkých chvílích života se s důvěrou obracejme k Bohu. Kde je nouze nejvyšší, tam je Boží pomoc nejbližší.
  Věřme Ježíši Kristu, chlebu živému, který sestoupil z nebe a který dává člověku smysl života. Smyslem života je žít jako Ježíš, žít v lásce k Bohu a lidem, v lásce, která je schopna se dávat.