Katecheze o mši svaté - 4. část

5. neděle postní, cyklus C

V poslední katechezi o mši svaté budeme mluvit o obřadu svatého přijímání a o závěrečných obřadech.

Po proměňování je na oltáři Ježíš přítomný ve svém Těle a ve své Krvi pod způsobami chleba a vína.

Obřad svatého přijímání začíná modlitbou Otče náš. V ní se všichni sjednocujeme v modlitbě k nebeskému Otci, neboť všichni jsme bratři a sestry. Kněz pak jménem všech přítomných prosí o ochranu před zlem. Dále prosí o jednotu mezi přítomnými a o pokoj. Jednotu a pokoj vytváří Duch Svatý po přijetí Ježíše ve svatém přijímání.

Následuje přání pokoje a pozdravení pokoje. Kristův pokoj má naplnit naši duši. Kněz pak přítomné vyzývá, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou. Přítomní se pozdraví podaním ruky a slovy:

„Pokoj s tebou.“

Při pozdravení pokoje nemáme chodit po kostele, ale máme podat ruku těm, kteří jsou nám nablízku.

Následuje zpěv Beránku Boží, při kterém kněz láme svatou Hostii a malý úlomek vpouští do kalichu s Krví Páně se slovy:

„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.“

Lámání svaté Hostie je symbolem utrpení Páně, smíšení částečky svaté Hostie s Krví Páně je symbolem Kristova vzkříšení (spojení Těla s Krví). Kněz se modlí, ať svaté přijímání není jeho odsouzením, ale ochranou a lékem pro duši a tělo.

Ježíš je náš pravý velikonoční Beránek, který zemřel za hříchy světa. Kněz pozdvihuje svátost Eucharistie a pronáší slova:

„Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.“

Všichni pak vyznávají nehodnost přijetí Krista do svých srdcí.

Nejprve přijímá kněz, pak ostatní, kteří mohou přijímat svátost Eucharistie.

K svatému přijímání může přistoupit:

• katolík bez církevního trestu

• ten, kdo žije podle zásad katolického náboženství (soužití muže a ženy oddaných v kostele)

• ten, kdo nemá na duši těžký hřích a lituje hříchy lehké

• věří ve skutečnou přítomnost Krista ve svátosti Eucharistie

• touží po sjednocení s Kristem

Svátost Eucharistie jsme povinni přijmout alespoň jedenkrát za rok, a to v čas velikonoční, a v nebezpečí smrti. Ke svatému přijímání můžeme přistoupit dvakrát za den, přičemž na druhé mši svaté musíme být od začátku do konce.

Účinky svatého přijímání:

• sjednocuje nás s Ježíšem (předchuť nebe)

• rozmnožuje v nás milost posvěcující (účast na Božím životě)

• očišťuje nás od lehkých hříchů a chrání před těžkými hříchy (dle naší lásky)

• vytváří jednotu mezi věřícími

• zavazuje nás ke službě druhým (být pokrmem pro druhé)

Ten, kdo přijímá Eucharistii na ruku, má mít ruce čisté. Také má zkontrolovat, zdali mu na ruce neulpěla částečka svaté Hostie, kterou musí také přijmout. Stejně je zodpovědný kněz za částečky svaté Hostie, které ulpí na paténě a misce. Proto se po svatém přijímání koná purifikace.

Kněz při udělování svatého přijímání ukazuje svatou Hostii a říká „Tělo Kristovo“, přijímající odpovídá „Amen“, což je vyznání víry v přítomnost Krista ve svaté Hostii.

Eucharistický půst je hodinu před svatým přijímáním kromě vody a léků.

Po svatém přijímání máme Ježíšovi děkovat za jeho příchod do našeho srdce, můžeme svaté přijímání obětovat na nějaký dobrý účel. Můžeme Krista prosit za sebe a své blízké, za živé i zemřelé. Přítomnost Krista ve svátosti Eucharistie po svatém přijímání trvá asi čtvrthodiny. Proto je dobré zůstat v kostele i po mši svaté a modlit se. K tomu je třeba ticho.

Závěrečné obřady tvoří modlitba po svatém přijímání, dále požehnání, kdy kněz vyprošuje od Boha dobro pro přítomné. Nakonec je propuštění. Nakrmeni Božím pokrmem se máme stát pokrmem pro ostatní.

„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v den poslední.“