Katecheze o mši svaté - 3.část
4. neděle postní, cyklus C
Mezi bohoslužbou slova a oběti se nachází příprava (přinášení) darů. Ve Starém Zákoně se Bohu s vděčností přinášely prvotiny úrody. My Bohu přinášíme to, co nám daroval – chléb a víno.
Chléb je symbolem lidské práce a námahy. S chlebem přinášíme svůj život (vše, co dobrého konáme – práce, modlitby, dobré skutky, své úspěchy). Víno je symbolem lidského utrpení (hrozny se lisují). S vínem přinášíme svou smrt (vše, co bolestného prožíváme – nemoce, slabosti, neúspěchy, zármutek a hříšnost). S chlebem a vínem tedy Bohu nabízíme i sami sebe, svůj život a svou smrt. Kněz tyto dary přijímá a prosí Boha, aby vše proměnil. Mše svatá je obětí Krista i Církve, bez oběti nás samých této oběti něco chybí.
Míšení vína s vodou je znamením našeho sjednocení s Kristem. Kněz se modlí, abychom se všichni stali obětí Bohu milou. Umývání rukou kněze je symbolem kajícnosti s prosbou o odpuštění hříchů. Věřící se mají s knězem v duchu spojit. Pak následuje modlitba nad dary.
Bohoslužba oběti je vrcholem mše svaté. Syn (Ježíš) se obětuje Otci v Duchu Svatém a my se s jeho obětí sjednocujeme, když Otci obětujeme svůj život a svou smrt. Bohoslužba oběti začíná prefací. Na úvod preface zaznívá „Pán s vámi.“ Pán je uprostřed nás ve shromážděné Církvi, v Božím slově a nyní bude mezi námi ve svátosti Eucharistie. Výzva „Vzhůru srdce“ je pobídkou k soustředění. Naše srdce a mysl má být u Pána. Kněz pak vybízí, abychom vzdávali díky Bohu Otci, neboť díkůvzdání je nutný postoj tvora ke Stvořiteli. Následuje text preface, kdy kněz za lid děkuje Otci za velká díla k naší spáse. Preface je ukončena zpěvem Svatý, svatý, svatý. Bůh je nejvýš svatý. Vítáme Krista, který brzy sestoupí na oltář slovy, kterými ho vítali Izraelité, při jeho vjezdu do Jeruzaléma:
„Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, Hosana na výsostech.“
Na chvalozpěv Svatý navazuje eucharistická modlitba. Ta je modlitbou k Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Kněz vzývá Ducha Svatého nad dary, aby je proměnil v Tělo a Krev Ježíše Krista. Aby proměnil i nás, kteří jsme s chlebem a vínem přinesli sami sebe. Kněz zastupuje Krista, ústy kněze mluví Kristus a úkony kněze koná Kristus. Následuje zpráva o ustanovení Nejsvětější Svátosti.
Vrcholem bohoslužby oběti i celé mše svaté je proměňování, přo kterém mají všichni (kromě kněze) klečet. Proměňování se děje pronášením Kristových slov posvěcenou osobou (kněz, biskup). Působením Ducha Svatého dochází ke změně podstaty chleba a vína, způsoby (vzhled, velikost, barva, chuť) zůstavají stejné. Jde vlastně o zázrak. V přírodě se mění vlastnosti, nikdy však podstata věcí. Po proměňování je na oltáři ve způsobách chleba a vína živý Ježíš Kristus. V každé způsobě je přítomný celý Kristus (se svým božstvím i lidstvím). Stačí tedy přijímat jen Tělo Kristovo nebo Krev Kristovu.
Oddělené proměňování chleba a vína symbolizuje Kristovu smrt nekrvavým způsobem (když krev odchází z těla, člověk umírá).
Po proměňování kněz Tělo Kristovo a Krev Kristovu pozdvihuje. Ježíš řekl:
„Až budu ze země vyvýšen, přitáhnu všechny k sobě.“
Následuje tajemství víry. Vyznáváme víru v Kristovu přítomnost ve svátosti Eucharistie, dále víru v jeho smrt a zmrtvýchvstání a víru v jeho druhý příchod.
Kněz pak odevzdává oběť Otci – oběť Krista i oběť Církve.
Kněz podruhé vzývá Ducha Svatého, aby nás přítomné Ježíš sjednotil, zvláště když přijímáme jeho Tělo a Krev.
V eucharistické modlitbě vyznáváme své spojení s Církvi vítěznou (Panna Maria, svatý Josef, patron kostela). Prosíme o jejich přímluvu. Modlíme se za Církev bojující na zemi, zejména za papeže, biskupy a kněze. Modlíme se také za Církev očišťující se, tedy za duše v očistci, aby dosáhli nebe, a my abychom se s nimi setkali. Dále se kněz modlí za mír a spásu světa, za jednotu křesťanů.
Eucharistická modlitba končí pozdvihováním (Skrze Něho a s Ním a v Něm...). Jde o oslavu Boží Trojice. Gesto současného pozdvižení Těla a Krve Páně je gestem obětním. Jde o závěrečný okamžik slavnostního skládání oběti Bohu. Lid odpovídá „amen“, kterým uznává tuto oběť za svou. Je to nejdůležitější odpověď lidu v celé mši svaté. Svatý Jeroným (4. století) vydává svědectví, že se při této odpovědi lidu až zachvěly stěny chrámu.