Katecheze o mši svaté - 2.část

2. neděle postní, cyklus C

I. Úvodní obřady

Úvodní obřady nás mají připravit na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti. Proto je velmi důležité přicházet na mši svatou včas. Přijdeme-li pozdě, nejsme na mši svatou řádně připraveni.

Vstupní píseň nás má sjednotit v jednu Boží rodinu. Dále nás informuje, co se slaví. Každá liturgická doba má určitý druh písní. Průvod kněze s ministranty k oltáři nám připomíná, že jsme poutníci k věčnosti. V nebi je náš trvalý domov.

Kněz políbí oltář, který je znamením Krista, úhelného kamene. Kněz vlastně líbá Krista a lid má konat v duchu to, co i za ně koná kněz. Kněz může oltář okouřit kadidlem. Kouř kadidla, který vystupuje vzhůru, je symbolem naší modlitby, která stoupá k nebi z hořících srdcí. Následuje znamení kříže. Kříž je znamením našeho vykoupení a připomínkou našeho křtu. Slovo „amen“ (tak jest) znamená souhlas s pronesenou modlitbou. Amen nás spojuje s nebeským zástupem svatých a andělů, kteří slaví mši svatou s námi.

Kněz pronáší „Pán s vámi“. Tím upozorňuje Boží lid, že Ježíš je přítomný ve shromážděné Církvi, v bratřích a sestrách (viz katecheze z minulé neděle).

Velmi důležitý je úkon kajícnosti, kdy vyznáváme, že jsme hříšníci a potřebujeme odpuštění hříchů. Po výzvě k zamyšlení následuje chvíle ticha, kdy nemáme detailně, ale obecně litovat své hříchy. Pak následuje společné vyznání hříchů a prosba kněze za odpuštění. Když úkon kajícnosti konáme upřímně a kajícně, může nám Bůh odpustit lehké hříchy.

Zpěv „Pane smiluj se“ je antického původu. Těmito slovy zdravili císaře, když navštívil město. Tímto zpěvem uznávám Krista za svého Pána a prosím o jeho přízeň.

Sláva na výsostech Bohu je slavnostní hymnus, který je oslavou Boží. Skrze tento hymnus se otvíráme Bohu, aby k nám mohl přijít v Božím slově a Eucharistii.

Úvodní obřady končí úvodní modlitbou (collecta – shrnutí). Po výzvě kněze „modleme se“ máme ve chvíli ticha říci Bohu svůj úmysl, za který chceme mši svatou obětovat. Pak následuje text modlitby, skrze kterou kněz shromažďuje úmysly věřících (collecta) a odevzdává je Bohu. Následuje „amen“.

II. Bohoslužba slova

Bohoslužba slova je první hlavní části mše svaté. Ježíš je s námi přítomný pod způsobou Božího slova. Bůh skrze předčítající k nám sám mluví. Proto má mít úctu k Božímu slovu ten, kdo čte, a ten, kdo naslouchá. Je dobré si přečíst texty ze mše svaté již doma, abychom měli z Božího slova větší užitek. Boží slovo je inspirované Duchem Svatým, má moc proměnit lidské srdce, musíme to však chtít. Boží slovo máme vztahovat na sebe. Bůh mluví ke mně. Boží slovo se chce ve mně vtělit, působit v mém nitru, proměnit mé srdce, probudit víru, naději a lásku.

V neděli se čtou tři čtení. První čtení bývá zpravidla ze Starého zákona, který připravuje na Krista. Toto první čtení má nějakou souvislost s evangeliem. Po prvním čtení se zpívá (čte) žalm (Starý zákon), který je naší odpovědí na to, co jsme slyšeli v prvním čtení. Druhé čtení bývá z Nového zákona, který naplňuje Starý zákon. Čtou se hlavně listy apoštolů, které nás mají povzbudit ke křesťanskému životu.

První a druhé čtení mohou číst laici (lektoři). Při těchto čteních sedíme, což je postoj naslouchajících. Vrcholem bohoslužby slova je evangelium. Kněz pronáš „Pán s vámi“, čímž prohlašuje, že Ježíš je s námi přítomný v Božím slově. Kněz oznamuje, z kterého evangelia se předčítá a pečetí křížem text evangelia, neboť vše vede ke kříži. Lid odpovídá „Sláva Tobě, Pane“. Všichni děláme malý kříž na čele, na rtech a na srdci. Symbolicky tak vyjadřujeme touhu, aby evangelium proniklo do našeho roumu, bylo vyznáváno ústy a změnilo naše srdce. Při evangeliu, které čte jáhen, kněz nebo biskup, stojíme. Jako voják stojí před velitelem, aby pozorně vyslechl rozkaz a neprodleně ho vykonal, tak stojíme my před Kristovým slovem, které pozorně posloucháme a chceme uvádět do života.

Kněz pak v kázání přečtené Boží slovo vykládá a přenáší do dnešního života.

V neděli a o slavnostech se modlíme Věřím v Boha, kterým se hlásíme ke katolické víře, tedy k víře apoštolské.

Bohoslužba slova končí přímluvami. Jde o modlitbu shromážděné obce za Církev, svět, farnost a zemřelé. Lektor předkládá prosby a Boží lid s nimi vyjadřuje svůj souhlas.