Jsme v Božích rukou

3. neděle velikonoční, cyklus A

Tuto neděli se vracíme do nedělního velikonočního dne. Dva učedníci opouštějí Jeruzalém. Jsou zklamáni tím, co se stalo s Ježíšem. Snad také měli představu politického Mesiáše, který obnoví světské království Izraele. Ježíš byl ukřižován a pohřben. Pohřbena byla také naděje učedníků, kteří v něho doufali.

Ani zpráva o prázdném Ježíšově hrobě, ani poselství andělů, že Ježíš žije, je z jejich zklamání nevyvede. Opuštějí Jeruzalém i Ježíše.

I křesťan může být Bohem zklamán. Mnoho o něco prosí, a není vyslyšen. Snaží se žít dobrým životem, ale přicházejí na něj různá trápení. Jeho víra je otřesena.

Problém je v tom, že máme své představy o životě, o své rodině, o tom, jak se má náš život vyvíjet. Tyto představy vždy nemusí být v souladu s Boží vůli. Bůh nejlépe ví, kde se má náš život ubírat, co potřebujeme, co nám prospívá, co nám škodí.

Je to naše pýcha, která chce ovládat Boží prozřetelnost. Když Petr Ježíše přesvědčoval, že nemá jako Mesiáš trpět a zemřít, slyšel tvrdá slova:

„Jdi za mne, satane!“

Naše místo je za Ježíšem, ne před Ním. Máme plnit Boží vůli, nikoliv Bůh naši.

Bůh nejlépe ví, co je pro nás dobré. Proto bychom to měli přijmout, i když se nám to nemusí líbit. Chce to pokoru a poslušnost.

Pán Ježíš učedníkům otevřel Písmo, aby pochopili, že vše, co se mu stalo, bylo předpověděno a je v souladu s Boží vůli. Měli bychom číst Boží slovo, zvláště evangelia, abychom Ježíše poznali a pochopili. Abychom také poznali, jak nás Bůh vede. Měli bychom přijmout Boží plán s naším životem, i když není v souladu s tím naším plánem. Pak se vyvarujeme zklamání a ztráty důvěry v Boha.

Jsme v Boží rukou, Bůh nás vede cestou spásy, chce nás mít všechny v nebi. Neklaďme mu překážky svou svévolí, neposlušností a pýchou.

Když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat.