Jít za dobrým pastýřem
4. neděle v mezidobí, cyklus C
Pán Ježíš je náš dobrý pastýř. Pastýř, který nás vede a chrání. Pastýř, který za své ovce obětoval svůj život. Dnes jsme slyšeli slova dobrého pastýře:
„Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život.“
Pán Ježíš nás všechny zná. Nejen jménem, ale zná i naše nitro, naše smýšlení. Biblické „znát“ má také význam „milovat“. Ježíš miluje své ovce a doufá, že ho ovce budou slyšet, poslouchat a s důvěrou následovat.
I ovce má znát svého pastýře. Nejen jeho hlas, ale také jeho lásku a starostlivost. Křesťan má jít za Ježíšem, protože ví o jeho lásce a sám Ježíše miluje.
Co přináší křesťanům, že následují Ježíše? Ježíš jim dává věčný život. Věčný život je poznání Boha a společenství lásky s Bohem. Věčný život je naplněním všech tužeb člověka. Nebe popisuje dnešní druhé čtení:
„A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek … bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
Tento věčný život chce Ježíš, dobrý pastýř, dát těm, kteří slyší jeho hlas, věří jeho slovům a jdou za ním. Kdo věří v Ježíše a žije v Boží milosti, může prožívat věčnost už dnes. Má v sobě Boží život, v jeho srdci přebývá Bůh, má ve svém srdci nebe. Už nyní může prožívat věčnost a radost z Boží přítomnosti.
Vše bude naplněno při vzkříšení mrtvých.
Kdo jde za Ježíšem, nemusí se ničeho bát. Sám Ježíš říká o svých věrných ovcích:
„Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.“
Pokud jdeme za Ježíšovým hlasem, nikdo nás nemůže vyrvat z jeho rukou. Jdeme s jistotou po cestě, která vede do nebe. A naopak, kdo nechce jít za Ježíšem, nejde cestou věčného života. To řekl jasně svatý Pavel a Barnabáš židům:
„Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte … sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života.“
Ti, kdo však přijali Boží slovo, „byli plní radosti a Ducha Svatého.“
Kdo odmítá Ježíše a jeho slovo, kdo odmítá jít za dobrým pastýřem, sám sebe odsuzuje ke ztrátě věčného života.
Aby Ježíšovo slovo ve světě neustále zaznívalo, ustanovil náš Pán svátost kněžství. Skrze kněze, kterým svěřil své stádce, vede své věrné k sobě, do nebeského ovčince.
Každý kněz má být dobrým pastýřem. Má se o svěřené duše starat, předávat jim Boží slovo, nebeský pokrm a svátosti, má jim ukazovat cestu do nebe. Každý kněz má velkou zodpovědnost. Na druhé straně prožívá svou slabost, že je pouhý člověk.
Modleme se za všechny kněze! Za ty, kteří dobře napodobují příklad Ježíše, dobrého pastýře, i za ty, kteří své kněžství opustili nebo zatížili těžkou vinou.
A modlete se i za zemřelé kněze. Kněží jsou Bohem nejpřísněji souzeni, jak dokázali světu svým životem ukázat Krista, dobrého pastýře. Modleme se také za nová kněžská povolání, aby i v dnešní době měli mladí muži odvahu uposlechnout Boží volání.
A jděme všichni za Ježíšem, dobrým pastýřem, do nebeského ovčince.