Ježíšova láska dává důvod i sílu ke změně života

5. neděle postní, cyklus C

 Evangelium dnešní neděle nás může vést k zamyšlení nad naším smýšlením a Ježíšovým jednáním. První zamyšlení se týká posuzování druhého člověka. Druhé se týká Ježíšova jednání s hříšníky.
 Ježíš učí v jeruzalémském chrámu. Učitelé zákona a farizeové k němu přivádějí ženu, která byla přistižena při cizoložství. Podle Zákona měla být ukamenována. Ježíšovým protivníkům nejde o osud této ženy, Chtějí Ježíše dostat do léčky, aby ho mohli podle jeho slov obžalovat. Pokud se Ježíš rozhodne pro mírnější trest než ukamenování, postaví se proti Zákonu. Pokud se rozhodne pro trest ukamenování, dostane se do rozporu se svým poselstvím o Boží lásce, která je bezpodmínečná.
  Ježíš však odpovídá:
  "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první."
  Touto odpovědí odvrací pohled žalobců od ženy na ně samotné. Vede je uznat vlastní hříšnost a k poznání, že jako hříšníci nemají právo soudit druhé. Hříšník nemá soudit hříšníka, soud patří Bohu (Mt 7,1):
  "Nesuďte, abyste nebyli souzeni."
 Při odsuzování druhých často naše stinné stránky, potlačená přání a potřeby, přenášíme na druhé. Druhé očerňujeme místo toho, abychom se podívali sami sobě do očí. V očích druhých lidí vidíme třísku, ale trám ve vlastním oku vidět nechceme.
  Také farizeové po Ježíšově nečekané odpovědi tuto skutečnost poznali. Uviděli své skryté hříchy, nečisté tužby, možná to cizoložství ženě záviděli. Odcházeli zahanbeni jeden po druhém.
  Hříchy a chyby druhých máme vnímat jako nastavení zrcadla nám samotným. Máme se zamyslet, zdali v tom, co nás na druhých provokuje, sami neplaveme.
  Jeden mnich jménem Mojžíš k tomu řekl:
  "Jestliže někdo snáší své vlastní hříchy, tak nehledí na hříchy bližního."
  Kdo zná svou vlastní slabost a bojuje se svými hříchy, nemá čas posuzovat druhé. Jen "svatoušci", kteří neznají stav svého nitra, kteří nevidí špínu vlastního srdce, jsou zaměstnáni posuzováním druhých.
  Nyní se zamysleme nad Ježíšovým vztahem k hříšníkům.
 Nejprve si všimněme, jak Ježíš hříšnou ženu uctivě oslovuje. Nedává jí hanlivé označení, ale oslovuje ji "gynai", tedy "ženo". Stejným slovem "gynai" oslovil svou Matku Pannu Marii pod křížem.
  Nad hříšníci pronáší slova odpuštění:
  "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!"
  Nekáže ženě morálku, ale projevuje jí bezpodmínečnou Boží lásku a odpouští jí. Avšak hřích nazývá hříchem. Žena má změnit svůj život.
  Bezpodmínečná Ježíšova láska proměňuje srdce hříšnice.
  Naše soudy o druhých jsou nesprávné i proto, že nevidíme do srdce člověka. Tam vidí jen Bůh. Ten také znal důvod, proč se tato žena chovala takovým způsobem. Viděl její zranění, nenaplněnou touhu po lásce a po přijetí.
  Kolik lidí žije dnes v hříchu, neboť se cítí odstrčeni, nemilováni a odmítnuti. Změnu jejich života nezpůsobí kázání         o morálce, pobyt ve vězení, ale to, že se najde někdo, kdo je bude mít rád, rád bezpodmínečně, kdo je dokáže přijmout ve stavu, v jakém se nacházejí.
  Ježíš zjevil ženě bezpodmínečnou Boží lásku. Žena byla uzdravena a změnila svůj život. Ježíšova láska dala ženě důvod i sílu ke změně života. O tuto lásku k bližním se máme snažit, vždyť to máme Ježíšem přikázáno (Jan 13,34):
  "Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy."