Ježíš Kristus je jediný spasitel světa
18. neděle v mezidobí, cyklus B
Tuto neděli opět slyšíme v Janově evangeliu eucharistickou řeč. Po zázračném rozmnožení chlebů zástup hledá Ježíše. Ne proto, že viděl zázrak, který ho měl přivést k víře v Ježíše Krista a vstupu do Božího království, ale jak říká Ježíš:
"Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu."
Pán Ježíš chtěl zázračným nasycením ukázat na touhu duše, která touží po chlebu z nebe. Jako tělo touží po chlebu pozemském, duše touží po chlebu z nebe. Tím chlebem je samotný Ježíš:
"Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
Ježíš je "pravý chléb z nebe", chléb, "který sestupuje z nebe a dává život světu".
Jen Ježíš může nasytit hlad a žízeň lidské duše, jen Ježíš může člověku dát odpuštění hříchů a život věčný. Jak o tom můžeme číst ve Skutcích apoštolských (4,12):
"V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."
Jediným Spasitelem světa je Ježíš Kristus. Jediná cesta do nebe vede skrze Kristův kříž. To je řádná cesta spásy. Boží milosrdenství může člověku, který ne z vlastní viny nepoznal Krista a jeho Církev, připravit i cestu mimořádnou, ale člověk by se neměl spoléhat na cesty mimořádné, když existuje cesta řádná a jistá. Tou cestou je víra v Ježíše Krista a přijetí svátosti křtu.
Dnes se hodně mluví o mezináboženském dialogu. Je dobré znát základy i nekřesťanských náboženství, pokud však znám základy katolického náboženství. Je dobré odstraňovat nevraživost, předsudky, omyly, je dobré mít úctu k víře druhého člověka. Ale nejvyšším cílem a důvodem mezináboženského dialogu má být svědectví o Kristu, jediném Spasiteli světa. Mezináboženský dialog má tedy vyústit v evangelizaci. Pokud se s tímto nejvyšším cílem nepočítá, chybí mu to podstatné.
V nekřesťanských náboženstvích můžeme najít zrnka pravdy, ale v katolické Církvi máme plnost Bohem zjevené pravdy a všechny prostředky milosti potřebné ke spáse.
Naše katolické náboženství je jako slunce, nekřesťanská náboženstvi jsou jako baterky. Když svítí za jasného dne slunce, nač je nám světlo baterky? Židy, muslimy, budhisty, hinduisty a animisty nemáme držet při světle baterky, ale máme je vést ke slunci.
Mezi křesťanskými církvemi a hnutími dnes probíhá ekumenické hnutí. Jde o spolupráci, sbližování a snahu o sjednocení křesťanů různých vyznání. Snaha o sjednocení křesťanů je jistě důležitá, pokud se má na paměti, že "jediná Kristova církev" je ta, kterou "po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři ... Tato církev ... subsistuje (uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízená Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním" (viz 2. vatikánský koncil, konstituce Lumen gentium 8).
Při ekumenismu se nesmí zapomínat, že jediná Kristova církev se uskutečňuje v Církvi katolické.
V dekretu 2. vatikánského koncilu O ekumenismu (UR 3) se uvádí:
"Jedině prostřednictvím katolické církve, která je ´všeobecným nástrojem spásy´, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy. Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo Tělo na zemi, k němuž se musí plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu."
Važme si toho, že věříme v Ježíše Krista, jediného Spasitele světa. Neshánějme se po baterkách, když nám září Slunce spravedlnosti. Prosme za odloučené křesťany, aby vstoupili do plnosti pravdy a mohli s námi slavit Eucharistii.