Ježíš je náš dobrý pastýř a strážce našich duší

4. neděle velikonoční, cyklus A

Pán Ježíš používá k vysvětlení toho, kým je, podobenství – řeč v hádánkách. Jako skutečný pastýř ke svým ovcím vchází dveřmi. Tehdejší ovčinec byl kamennou ohradou, do které se večer zaháněly ovce z jednoho stáda i z více stád. Ovčinec měl jediný vchod, u kterého hlídal jeden z pastýřů. K ovcím se dostal jen ten, koho strážce ovčince znal. Pastýř vyšel ráno dovnitř a vábením své ovce volal a vedl na pastvu. Jeho ovce dobře znaly hlas svého pastýře, před cizím by se rozutekly.

Pán Ježíš je pastýřem a strážcem našich duší. Volá nás jménem a vyvádí nás na duchovní pastvu Božího slova a svátosti Eucharistie. Dobrý pastýř nám dává sám sebe za pokrm.

Máme znát jeho hlas, máme ho následovat, když nás volá. Za cizím pastýřem nemáme jít, ale máme od něho utéci. Jen Ježíš je dobrý pastýř, které své ovce zná, t.j. miluje. Za své ovce položil život, aby získaly život věčný. A na cestě k životu věčnému, k nebeskému ovčinci, nás živí svým Slovem, Tělem a Krví.

Ježíš je dveře k ovcím, skrze které ovce vcházejí a vycházejí. Jen skrze Ježíše můžeme přijít k nadpřirozeným dobrům, ke všemu, co potřebujeme k dosažení nebeského ovčince. Není jiného Spasitele než Ježíš Kristus, dobrý pastýř.

Jít za ním, znamená jít do nebe, odloučit se od něho, znamená nebe ztratit.

Dobrý pastýř nás miluje, svou lásku k nám dokázal. Milujme i my svého dobrého pastýře a strážce našich duší.

A když patříme do jednoho Kristova stádce, mějme se rádi navzájem. To dělá Ježíši velkou radost.

Modleme se za kněze, pomocníky dobrého pastýře, aby sami šli věrně za Ježíšem a štědře rozdávali duchovní dobra, které Ježíšovy ovce potřebují k dosažení nebeského ovčince. Tam už všichni budeme v bezpečí před vlky a nepravými pastýři. Tam se budeme všichni radovat v bezpečí Boží náruče.