Jen v Bohu jsme svobodní

13. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní 2. čtení začíná větou:

"To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus."

Svatý Pavel brání křesťany, kteří se často stávali obětí nepravých proroků, kteří jim mnohé věci zakazovali, mnohé přikazovali, ač to nebylo ve shodě s evangeliem. Křesťan byl povolán ke svobodě. Tato svoboda není svévole, kdy si člověk dělá, co chce:

"Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe."

Svobodu jsme dostali od Boha jako dar. Bůh chtěl, abychom se pro něho svobodně rozhodli. Žádného člověka nenutí k víře. Bůh nám dává dar víry, ale také chce, abychom mu řekli své ano.

Lidskou svobodu nejvíce ohrožuje hřích. Hřích je zneužítí svobody, kterou nám Bůh dal jako dar. Hříchem člověk svobodu ztrácí a upadá do otroctví Zlého, těla a světa.

Člověk nemůže žít svůj vztah k Bohu jinak, než se svobodně podrobí Bohu, dá Bohu moc nad svým životem, řídí svůj život podle Boží vůle a Božích přikázání.

Bůh dal lidem svobodu, aby ho lidé mohli milovat a aby se mohli milovat navzájem.

Zneužití svobody hříchem se vždy projeví ve vztahu k Bohu a lidem. Narušuje vzah k Bohu a lidem. Svatý Pavel nám objasňuje:

"Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ´Miluj svého bližního jako sebe.´"

Skutečně milovat může jen svobodný člověk. Milovat znamená chtít dobro milované osoby. Čím více člověk koná dobro, tím více se stává svobodným. Platí to i naopak. Konáním zla se člověk stává otrokem a neschopným milovat.

Kristus nás svou obětí na kříži osvobodil, vrátil nám svobodu Božích dětí. Proto se chraňme toho, abychom tuto svobodu Božích dětí ztratili hříchem. Jen když zůstaneme věrní Kristu, budeme stále svobodní.

Láska k Bohu člověka nezotročuje, ale činí ho skutečně svobodným. Myslet si, že člověk dosáhne svobody mimo Boha, je čiré bláznovství.

Jak napsal svatý Pavel v listě Koriňtanům (2 Kor 3,17b):

"Kde je duch Páně, tam je svoboda."