Jednota a rozdělení

20. neděle v mezidobí, cyklus C

Ježíšova slova dnešního evangelia nám mohou připadat divná. Slyšeli jsme se:

"Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení."

Máme rádi vánoční příběh, radost z Ježíšova narození, kdy andělé ohlašovali pokoj lidem dobré vůle. Víme, že Ježíš přišel, aby světu přinesl pokoj a jednotu. A nyní slyšíme jeho slova o rozdělení. Jak to máme chápat?

Ježíšova slova o pokoji a jednotě se týkají těch, kteří přijmou Ježíšova slova spásy, kteří v Něho uvěří a žijí podle jeho vůle. Katolická Církev, tedy Církev Ježíšova, sjednocuje lidstvo a přináší světu pokoj. Ježíš dává těm, kteří v Něho věří, svůj pokoj, který svět nemůže dát ani vzít.

Avšak slavíme také Velikonoce. Svět nepřijal Krista. Náboženští vůdcové Izraele nechali svého Mesiáše ukřižovat pohany. A tady je to rozdělení. Ti, kteří nechtějí přijmout Krista, nechtějí v Krista uvěřit, jsou zdrojem tohoto rozdělení. Svět, který je odkloněn od pravého Boha, kteří řídí Zlý, bojuje proti Božímu království, jehož zárodkem na zemi je katolická Církev. Křesťané jsou v dnešním světě nejpronásledovanější skupinou lidí.

Věřící v Krista vytvářejí jednotu, nevěřící způsobují rozdělení. Věřícím v Krista rozumím křesťanem, který zná nauku katolické Církve a podle ní žije. Jsou katolíci, kteří nauku Církve neznají, a proto ji takou nemohou žít. I tito jsou zdrojem rozdělení v dnešním světě i v Církvi.

Upřímně věřící katolík musí narážet v tomto světě. Nejen u nevěřících, ale i u těch, kteří se jako věřící označují, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Nejen u cizích, ale i uvnitř vlastní rodiny.

Jak je důležité znát zdravou katolickou nauku. Stačí si pořídit Písmo svaté, alespoň Nový Zákon, a katechismus kardinála Tomáška. Tento katechismus je určený zejména pro starší děti. Formou otázek a odpovědí, jasně učí nauku Církve: věrouku, mravouku a svátosti. Jen ještě neznal novou liturgii, ale výklad této mše svaté můžete najít na mých stránkách. A co je také důležité, tento katechismus obsahuje CELOU nauku Církve, tedy vše, v co má katolický křesťan věřit, a jak má podle víry žít.

Je smutné, že jsou katoličtí kněží, kteří zpochybňují katolickou nauku, bagatelizují hříchy, zvláště proti čistotě. Vyzývají mladé, aby se zabývali bojovým uměním, cvičili jógu, "obohacovali" svou modlitbu prvky východních nekřesťanských náboženství. Takovým kněžím svět fandí a dává jim prostor, neboť patří světu.

Ale každý katolický křesťan se může ve víře vzdělávat sám. Stačila by denně čtvrthodina. Stačilo by přečíst si kapitolu z Nového Zákona a kapitolu z katechismu a trochu se nad tím zamyslet. Tolik času denně promarníme. Stačila by čtvrthodina.

Číst a rozjímat však nestačí. Je potřeba podle toho také žít. Nebát se toho, že tím ve světě narazíme. I Pán Ježíš narazil u těch, kteří ho nechtěli přijmout. Kristův učedník jde ve šlépějich svého Pána. Jak jsme slyšeli v listě Židům:

"Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve."