Otče náš

17. neděle v mezidobí, cyklus C

  Jeden z učedníků žádá Ježíše, aby je naučil modlit. Ježíš své učedníky učí modlitbě, kterou se často modlíme. V ní nám dovoluje Boha nazývat Otcem. Hebrejské "Abba" má ještě důvěrnější význam - znamená "táto", "tatínku".
  To jistě všichni známe, ale věříme tomu? Je pro nás všemohoucí Bůh, Stvořitel nebe i země, skutečně Otcem, Tátou? Máme k Bohu tak důvěrný vztah? Nepotřebujeme uzdravit svůj vztah k Bohu? V rámci charismatické obnovy jsme měli několik přednášek o zraněném vztahu k Bohu, že do vztahu k Bohu Otci promítáme svá zranění vlastními otci. Tato zranění nám brání prožívat důvěrný vztah k Bohu jako k Otci. Je třeba prosit Ducha Svatého o uzdravení těchto ran.
  Modlitba Otče náš dále pokračuje:
  "Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé."
  Naše modlitby nemohou posvětit Boží jméno. Zde prosíme, aby se Bůh ve světě a v našich životech projevil jako Svatý, Pán všeho stvoření, na kterém je vše závislé. Pán, před kterým se chvějí brány pekelné. Prosíme, aby se projevila jeho královská moc. Aby se stal naším Králem. K tomu je třeba odevzdat Bohu své životy a podřídit se jeho vůli. Bůh je náš milující Otec. Zároveň je Svatý a Mocný, vše je na něm závislé. Bez jeho vědomí nepadne ani vlas z naší hlavy.
  Pak následují prosby. Všimněme si, že jsou v množném čísle. Křesťané neprosí jako sólisté, ale prosí celá Církev. Zde si můžeme připomenout slova svatého Ireneje:
  "Kdo nemá Církev za matku, nemá Boha za Otce."
  Pro toho, kdo odmítá společenství Církve, není Bůh Otcem. Bez Církve není možná spása. Prosíme za vše potřebné      k pozemskému životu i k dosažení nebe. Prosíme, abychom obstáli v pokušení a před útoky Zlého. Prosíme za odpuštění našich selhání, kdy jsme pokušení podlehli. Máme i my odpouštět. Upřímným odpouštěním našim viníkům se otevíráme Božímu milosrdenství. Pokud zavřeme srdce před člověkem, zavíráme ho i před Bohem. Nemůžeme přijmout jeho odpuštění.
  Příběh evangelia nás vybízí k vytrvalé modlitbě, k neodbytnosti. Příkladem je Abrahám, který se snaží zachránit Sodomu a Gomoru. Stále snižuje počet spravedlivých, aby dosáhl záchrany hříšných měst. Ale ani těch deset spravedlivých se tam nenašlo.
  Nevzdávejme modlitbu, i když nejsme brzy vyslyšeni. A i kdyby nám nebeský Otec nedal, oč ho prosíme, dá nám to, co je pro nás lepší. I nevyslyšená modlitba může být dobrem.
  Prosme Ducha Svatého, aby uzdravil naše zraněná srdce, která nám brání přimknout se k našemu Bohu jako k Otci, která nám brání plně mu důvěřovat. Jsme-li v rukou nebeského Otce, který pro naší spásu dal to nejmilejší, svého jednorozeného Syna, jak by nám, svým dětem, nedal to, co potřebujeme k životu, zvláště k dosažení života věčného     v nebi.
  Bůh křesťanů není despota, který pod trestem vyžaduje naprostou poslušnost. Bůh křesťanů je milující Otec, který dovede čekat na návrat hříšníka. Otec, který nám dává jen dobré dary, když ho o to s vírou a vytrvalostí prosíme.