I drobky chleba stačí

20. neděle v mezidobí, cyklus A

  Dnešní texty Písma svatého navazují na texty minulé neděle. Svatý Pavel nesmírně trpěl tím, že většina izraelského národa odmitla uvěřit v Ježíše Krista. Bůh využil tohoto hříchu nevěry vyvoleného národa k tomu, aby se spása dostala i k pohanským národům. Svatý Pavel o tom píše v listě Římanům (11, 15.30):
  "To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření (s Bohem)."
 "Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože oni odmítli přijmout víru."
  Pavlova slova potvrzuje i příběh dnešního evangelia. V něm pohanská žena prosí o záchranu své posedlé dcery. Pán Ježíš ji třikrát odmítá. Nejprve mlčením, pak i slovy. Spása je nabídnuta v prvé řadě židovskému národu, s kterým Bůh uzavřel smlouvu (Mt 15, 24.26):
   "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského."
   "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům."
  Ztracenými ovcemi a dětmi Pán Ježíš míní izraelský národ.
  Pohanská žena je neodbytná. Ježíšovo odmítnutí ji nevede k rezignaci, ale naopak roznítí její víru. Žena Ježíšovi odpověděla (Mt 15, 27):
  "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů."
  Pohanská žena uznává prvenství vyvoleného izraelského národa. Vytrvale prosí Ježíše o pomoc. Nechce ujídat z chleba pro děti Izraele, stačí jí jen drobky, které spadnou ze stolu.
  Víra této ženy v Ježíše byla tak velká, že předčila víru vyvolených Izraelitů. Pán Ježíš tuto víru náležitě oceňuje (Mt 15, 28):
  "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ."
  Víra pohanské ženy je tak veliká, že nemůže být nevyslyšena.
  Jaká je naše víra? Když vnímáme, že Bůh k naší prosbě mlčí, modlíme se dál, nebo to vzdáváme? Jsme vytrvalí ve své modlitbě?
  Bůh není jako internetový obchod, ve kterém si objednáme požadované zboží a čekáme, že nám je kurýr na druhý den doveze domů. Bůh může naši prosbu odmítnout, neboť by její vyslyšení mohlo ohrozit naší spásu. Může také k naší  prosbě, která je v souladu s jeho vůli, mlčet, může naší prosbu zdánlivě odmítat.
  Neměli bychom to hned vzdávat. Je třeba vytrvalé víry a prosby. Naše víra by neměla upadat, ale více se rozhořet. Vzpomeňme na svatou Moniku. Jak dlouho se modlila za obrácení svého syna Augustina. Nevzdala to za rok ani za deset let. Modlila se vytrvale, až svému synu vymodlila nejen obrácení, ale i duchovní stav. Augustin se stal knězem, později i biskupem. Svatým biskupem a učitelem Církve.
  Vytrvalost svaté Moniky v modlitbě a oběti přinesla ovoce i u ní samotné. I Monika se stala svatou. Kdyby ji Bůh vyslyšel za týden, stala by se svatou?
  Ať je víra pohanské ženy pro nás velkým příkladem a povzbuzením.