Hrozné je štěstí hříšníka!

21. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní úryvek z listu Židům plynule navazuje na úryvek z minulé neděle. Dnes slyšíme o Boží výchově člověka. Bůh nás vychovává, jako nás vychovával nebo vychovává náš pozemský otec. Přísná výchova dítěti nepůsobí radost, je obtížná, ale výsledek je dobrý; z člověka něco je, v životě se neztratí.

Také Boží výchova člověka je obtížná, jak jsme to slyšeli:

"Když tě Bůh vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna."

Nebeský otec své dítě přísně vychovává. Nejen proto, aby dobře prožilo pozemský život, ale vychovává ho k věčnému životu. Usměrňování života podle Božích přikázání, naplňování Boží vůle v životě, přijímání zkoušek víry, těžkých životních situací a nesympatických lidí, to vše člověka obrušuje a připravuje na věčnost.

Do nebe mohou jen svatí. Přísná Boží výchova nás na nebe připravuje:

"Pokud ovšem (taková přísná) výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost."

Boží výchova přináší člověku spravedlnost, tedy svatost, bez které nelze vejít do nebe.

Dobře, teď chápeme, že v životě křesťana musí přicházet různé zkoušky a trápení.

Ale jak je možné, že na hříšné lidi často zkoušky nepřicházejí? Klidně se žijí, jsou bohatí, netrápí je lidské strasti, jsou zdraví a šťastní. Jako by k životu Boha ani nepotřebovali. Spravedliví trpí, hříšníci se mají dobře. Bůh je nejvýš spravedlivý. Odměňuje všechno dobré a trestá všechno zlé. Jak je možné, že Bůh dopouští, že se mají hříšní lidé dobře? Existuje na to vůbec odpověď?

Ano, existuje. Stačí si otevřít katechismus kardinála Tomáška, kde na straně 11 a 12 můžeme číst:

"Hříšníkům se vede na světě leckdy dobře a zdají se být šťastni. Proč? Protože Bůh je nejvýš spravedlivý, ale i vševědoucí. On ví dobře, kdo setrvá v hříchu a zemře bez pokání ve svých hříších. Poněvadž nemůže takového člověka odměnit v nebi za jeho dobré skutky, které přece i zlý tu a tam v životě vykonal, proto tím hojněji jej odměňuje již zde na zemi."

A katechismus uvádí slova svatého Augustina o štěstí hříšníků:

"Jak hrozné je štěstí hříšníka!"

Augustin pak dodává:

"Zde na světě, mne, Pane, řež, bij a pal, jak chceš, ale tam na věčnosti mne ušetři."

Nechme se tedy Bohem vychovávat, i když to občas bolí. Je to k našemu dobru, abychom došli do nebe.