Hlad duše

18. neděle v mezidobí, cyklus B

Když má člověk hlad, není to příjemný pocit. Všichni jsme to zažili. V chudých zemích mají lidé hlad často, někde hladem umírají.

Hlad měli také Izraelité na poušti. Chléb a maso si vymáhali reptáním. Bůh slyšel jejich reptání a dal jim manu a křepelky. Izraelité se tak nasytili a uklidnili.

Pán Ježíš, jak jsme slyšeli před týdnem v evangeliu, nasytil mnohatisícový zástup pěti chleby a dvěma rybami. Byl to zázrak. Izraelité, kteří byli zázraku přítomni, si možná vzpomněli na nasycení předků na poušti. Ježíš nasytil jejich žaludky, proto ho hledají. Nepochopili, že jim chtěl zázračným rozmnožením chlebů zjevit něco jiného:

"Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů."

Pán Ježíš pak řekl důležitou větu:

"Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka."

Máme Boha žádat o duchovní pokrm, pokrm pro duši. O jaký pokrm jde? Opět Ježíšova slova (Mt 4,4b):

"Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst."

Duši sytíme Božím slovem, které slyšíme při mši svaté, které sami čteme. Duši sytíme nebeským pokrmem – svátosti Eucharistie, pokrmem k věčnému životu. Sám Ježíš je pokrmem, kterým máme sytit hlad a žízeň své duše:

"Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."

Pokrm tělesný nasytí naše žaludky pár hodin, pokrm duchovní nasytí naše duše navždy.

Jak poznáme hlad duše po Ježíši? Když nám kručí v žaludku, poznáváme i slyšíme, že jsme hladoví a potřebujeme se najíst. Ale když nám kručí v duši, to ušima na hlavě neuslyšíme. Hlad duše můžeme slyšet v tichu ušima srdce.

Jde o vnitřní touhu, vyprahlost, nenaplněnost, která v nás působí smutek. Jde o žízeň a hlad po Bohu, po Ježíši. Krásně to vyzpíval žalmista (Ž 42, 2-3):

"Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po žívém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?"

Když nám bude hladem kručet v žaludku, vzpomeňme si, že i naše duše má hlad, hlad po Bohu. I naše duše potřebuje nasytit Božím slovem a svátostí Eucharistie. Nemůže zemřít hlady, je nesmrtelná. Může však chřadnout a podlehnout těžkému hříchu, který nám uzavírá nebeskou bránu.

Ztráta nebe je horší ztráta, než kdybychom umřeli hladem.