Důvěrou proti strachu

12. neděle v mezidobí, cyklus A

 V dnešním evangeliu třikrát slyšíme "nebojte se". Pán Ježíš nejprve svým učedníkům vysvětluje, že slova, která od Něho slyší, mají předávat dál:
  "Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech."
  Boží slovo křesťané nepřijali proto, aby ho jako tajnou nauku ukrývali, ale aby ho hlásali. Někdy nestačí jen svědectví života, občas se musíme ke Kristu otevřeně přihlásit. A právě Boží slovo, které je hlásáno, může u některých posluchačů vyvolat odmítavou reakci nebo i otevřený odpor. To samozřejmě vyvolává v každém člověku obavu a strach. I učedníci cítili tento strach z nepřijetí evangelia. Proto jim i nám Ježíš třikrát říká "nebojte se".
  "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo."
  Kristovi protivníci mohou působit hlasatelům Božího slova utrpení i smrt, ale lidské duši nemůže nikdo ublížit. Je třeba se více bát Boha než člověka. To slovo "bát" má v Písmu svatém význam úcty a poslušnosti vůči Bohu. Člověk může ze strachu zapřít a opustit Krista. Může sice tak zachránit svůj pozemský život, ale jak dopadne na Božím soudu?  Kdo se zřekne Krista - života, vybírá si ne-život. A pokud je to konečné a trvalé rozhodnutí, nemůže po smrti vejít ani do nebe ani do očistce. Bůh respektuje rozhodnutí člověka, respektuje jeho volbu.
  A máme nějaký prostředek proti strachu? Ano. Máme jistotu, že Bůh je s námi. Bůh je mocnější než všechno zlo ve světě. To poznával i Jeremiáš, který trpěl útoky nepřátel:
  "Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou."
  A Pán Ježíš dnes říká, že nebeský Otec se stará o každého vrabce. Dokonce dodává:
  "U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci."
  Bůh se stará o každou maličkost v našem životě, proto se nemusíme bát. Nic se neděje v našem životě bez jeho vědomí. Při svědectví o Kristu si můžeme být jisti jeho přítomností a pomocí.
  Závěr evangelia ještě více podtrhuje nutnost vydávat o Kristu svědectví:
  "Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."
  Veřejné přihlášení ke Kristu má za následek, že se i k nám bude Ježíš znát při soudu na konci časů. Pokud se však Krista zřekneme, odejdeme od Něho, nebudeme se k Němu znát, ani On nás nebude nutit, abychom s Ním žili ve věčné slávě.
  Strach patří k lidskému životu. Máme i strach veřejně se přihlásit ke Kristu a hlásat jeho slova. Strach lze přemoci důvěrou v Boha. On je silnější než veškeré zlo, On je silnější než smrt. On je náš "silný bojovník". Bůh má spočtené i všechny naše vlasy na hlavě, stará se o každý detail našeho života, nic mu z našeho života neuniká. Proto se nebojme svědčit o Kristu slovem i životem. Veřejně se přihlásit k tomu, že v Něho věříme a jemu patříme.