Duše v očistci jsou také potřební

30. neděle v mezidobí, cyklus A

Mojžíš na hoře Sinaj přijal Desatero Božích přikázání. Desatero bylo napsáno na dvou kamenných deskách. Třeťáci vědí, proč byly desky dvě. Přikázání na první desce se týkají našeho vztahu k Bohu, přikázání na druhé desce našeho vztahu k sobě a druhým lidem.

Pán Ježíš v evangeliu na otázku znalce Zákona, které přikázání je největší, odpovídá tak, že Desatero ze dvou desek shrnuje do dvou přikázání lásky:

"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí."

"Miluj svého bližního jako sám sebe."

Máme milovat Boha celým svým životem, tedy nade vše. Od Boha vše pochází, k Bohu vše směřuje, proto mu náleží největší úcta a láska.

V Bohu máme milovat své bližní, jako máme rádi sami sebe. Jen člověk, který má k sobě úctu, má sebe ve vážnosti, dokáže mít úctu k druhým lidem.

Láska by neměla mít hranice. Máme milovat i své nepřátele. To je bez Boží milosti takřka nemožné.

V prvním čtení jsme slyšeli rozvinutí Božích přikázání, které se týkají vztahu k druhým lidem. Bůh chrání zvláště ty nejohroženější: sirotky, vdovy, přistěhovalce a chudé. Trestá toho, kdo těmto lidem ubližuje. Máme tedy pomáhat těmto potřebným svou modlitbou, ale třeba i hmotně, pokud jsou skutečně v nějaké tísni.

Jsou však ještě jiní potřební. Jde o duše v očistci, zvláště o naše zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince. Ti si sami pomoci nemohou. Jsou odkázáni na přímluvu svatých a také na nás, kteří žijeme ještě zde na zemi. Pomáháme jim modlitbou, obětí mše svaté, obětováním těžkostí a trápení, které na zemi prožíváme. V dušičkovém týdnu můžeme našim zemřelým pomoci i získáváním odpustků.

Z nadbytečných zásluh Kristových a svatých, můžeme za určitých podmínek, které stanovila matka Církev, velmi pomáhat duším v očistci. Ty podmínky jsou známé: vykonat si důkladnou svátost smíření, v ten den přistoupit ke svatému přijímání, pomodlit se na úmysl papeže, od 3. do 8. listopadu se ještě pomodlit za zemřelé na hřbitově. Nejtěžší podmínka je nemít zalíbení v žádném hříchu, ani lehkém. Tím, že obětujeme trochu času, můžeme přinést dušičkám velkou úlevu.

Získáním plnomocných odpustků můžeme vysvobodit každý den jednu duši z očistce. Pokud se nám nepodaří získat plnomocné odpustky, můžeme jim očistcový trest alespoň zkrátit. I to má pro duše v očistci velkou cenu.

Je smutné, že na mnoho duší v očistci nikdo nepamatuje, ani ti nejbližší. Jsou jako staří lidé v domovech důchodců, kteří marně čekají, až k nim někdo přijde, aby je potěšil.

Projevujme lásku nejen živým, ale i těm mrtvým, kteří čekají na naši pomoc v očistci. Pravděpodobně budeme jednou na jejich místě.