Domácí poušť

1. neděle postní, cyklus C

Když Izrael slavil své dožinky, děkoval Bohu za úrodu i za zem, kterou dostal za dědictví. Připomínal si také egyptské otroctví a zázračné vysvobození národa. Izrael získal vnější svobodu, už nemusel otročit egyptskému vládci. Po průchodu Rudým mořem však hned nevešel do země "oplývající mlékem a medem", ale musel putovat čtyřicet let pouští.

Prožíval sice vnější svobodu, ale chyběla mu svoboda vnitřní. Izraelité byli svévolní, nedůvěřovali Bohu, bouřili se proti Mojžíšovi a Áronovi. Po průzkumu vyvolené země z obavy před jejími mocnými obyvateli se dokonce chtěli vrátit zpět do otroctví. Čtyřicet let se Izrael musel zbavovat vnitřní nesvobody.

V evangeliu je Pán Ježíš po křtu v Jordánu, po kterém byl jako člověk plný Ducha Svatého, tímto Duchem veden na poušť, kde se má čtyřicet dní připravovat na své poslání. Poušť není pro něho jen místem setkání s Otcem, ale také místem, kde je pokoušen ďáblem. Pán Ježíš je však vnitřně svobodný, i jako člověk žije v harmonii s Boží vůli. Pán Ježíš pokušení odráží slovy Písma svatého. Pokušitel se snaží Ježíše odvést od jeho poslání Vykupitele. Snaží se o to, aby se stal Mesiášem podle tehdejších lidských představ. Pán Ježíš nad pokušitelem vítězí, je vniřně svobodný od jakéhokoliv zla.

My jsme také Popeleční středou vstoupili do čtyřicetidenní doby, kterou nazýváme postní dobou. Přijetím svátosti křtu jsme získali vnější svobodu, jsme již potenciálně svatí, jsme dědici nebeské slávy. Ale jako Izraelité nemáme vnitřní svobodu. Také my jsme svévolní. Chceme, aby se všechno dělo podle našich představ. Nehledáme Boží cesty, ale chceme přimět Boha, aby chodil po našich cestách. Nedůvěřujeme Bohu, že to s námi myslí dobře, a proto jsme plni obav.

Také my potřebujeme čtyřicet dní přebývat na poušti. Přebývat s Bohem, ale také s tím, co nás od Boha odvádí. Uvědomit si, jak se vzpíráme Božímu vedení ke své vlastní škodě.

Vytvořme si v postní době poušť. Pokud můžeme, vzdalme se od hluku tohoto světa. Pokud se nemůžeme vzdálit od svých domovů, utvořme si poušť doma. Nemyslím tím, že si do obyváku necháme přivést fůru písku. Vytvořme si vnější a vnitřní ticho, abychom se mohli setkat s Bohem i se sebou samými, jakými jsme v Božích očích.

Postní doba je dobou zamýšlení nad svým vztahem k Bohu, k lidem i k sobě samému. Postní doba je dobou pokání. Dobou odvrácení se od zlého a dobou obrácení se k Bohu. Postní doba je dobou, kdy můžeme v tichu odhalit útoky nepřítele spásy, abychom jim lépe odolávali. Doba postní je cestou k vnitřní svobodě.

Přijetím křtu jsme již potenciálně svatí, postní doba nám může pomoci, aby se naše svatost stávala skutečností. Bůh nás vede ke svatosti, je třeba s Ním spolupracovat. Neposlouchat pokušitele, ale poslouchat svého Boha.