Dnes je třeba statečných kněží i laiků
16. neděle v mezidobí, cyklus B
Hospodin ústy proroka Jeremiáše uvádí hlavní viníky babylonského zajetí. Jsou to pastýři Izraele, kteří se nestarali o svěřené stádo, ale spíše ho rozptýlili:
"Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně."
Pak Hospodin slibuje nové pastýře, kteří budou svěřené stádo pást dobře. Nakonec slibuje Mesiáše, Davidův spravedlivý výhonek, za jehož dnů "dojde Juda spásy".
Novými pastýři jsou apoštolové, Mesíášem jejich Pán - Ježíš Kristus. Dobrému pastýři je líto zástupu lidí, kteří jsou jako ovce bez pastýře.
Příkladem života křesťanů je obec v Jeruzalémě, o které ve Skutcích apoštolů čteme (Sk 2,42):
"Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách."
Pastýř Církve má dbát o to, aby ti, kteří jsou mu svěřeni, setrvávali v apoštolském učení. Pastýř má hlásat čistou nauku, kterou převzal od apoštolů. Má hlásat celou nauku. Nemá mlčet o tom, co není moc populární, třeba o pekle. Také má připomínat morální nauku Církve, i když mnoho křesťanů podle ní už nežije. Kvůli hříšnému životu křesťanů přece nebudeme měnit Boží přikázání.
V dnešní době zmatků, kdy se světu agresivně vnucují způsoby jednání, které jsou v přímém rozporu s Desaterem, je zvláště potřebné hlásat učení Církve. V poslední době jsme svědky toho, že jsou v dalších zemích legalizovány sňatky homosexuálů (Irsko, USA, Mexiko). Alespoň německá kancléřka Merkelová tyto sňatky odmítá, ale podporuje registrované partnerství osob stejného pohlaví. Ale i to je zlo. I to je proti Božím přikázáním. Nelze legalizovat hřích. Stát má své zákony, ale pro křesřana platí především zákony Boží. Je třeba poslouchat Boha, a ne lidi.
Je třeba Církvi vyprošovat statečné kněze, kteří by hájili Boží zákony, kteří by se nebáli jako Jan Křtitel říkat:
"Není dovoleno!"
Církev v Jeruzalémě žila v bratrském společenství. Křesťané si mají být ve farnosti blízko. Odmítat to, co je rozděluje; přijímat to, co je spojuje. Spojuje nás apoštolské učení, přijímání svátostí a hlavně Duch Svatý. Duch Svatý křesťany sjednocuje, zlý duch je rozděluje. Zkoumejme sami sebe, jakého jsme ducha.
Lámání chleba je vlastně mše svatá. Jak je důležitá účast na nedělní mši svaté. Slyšíme Boží slovo, které má řídit náš život. Přijímáme svátostného Krista, který nás sjednocuje s celou Boží Trojicí i navzájem. Ježíš Kristus je ve Svaté Hostii skutečně přítomný. Přijímáme živého Boha. Proto musíme být ve stavu milosti posvěcující. Být ve stavu milosti posvěcující, by mělo být naším trvalým úsilím, neboť bez ní se po smrti nedostaneme ani do očistce.
A nakonec je zde modlitba. Mše svatá je společná modlitba Církve, jako i breviář. Společně se mají modlit manželé i celé rodiny. Je důležitá modlitba v různých společenstvích mládeže, manželů i starších věřících. V modlitbě tvoříme Církev, Kristovo mystické Tělo.
Prosme za pastýře, kteří by se snažili co nejvíce připodobnit Kristu. Prosme za každého z nás, abychom žili v apoštolském učení a bratrském společenství.