Síla slova

15. neděle v mezidobí, cyklus B

 Představme si, že bychom ztratili řeč, že bychom oněměli. Nedokázali bychom odpovědět na pozdrav známým, nemohli nic říci dětem, špatně bychom se dorozumívali s ostatními. Jak veliký je dar slova, dar řeči.
  V dnešním evangeliu Pán Ježíš posílá své apoštoly na misie. Dává jim moc uzdravovat, osvobozovat lidi z moci Zlého a především jim dává poslání - hlásat Boží slovo: "Je třeba se obrátit" . Je třeba uvěřit ve Spasitele, Ježíš Krista.           Bez tohoto hlásání, bez tohoto předávání slov spásy, by se Církev nerozšířila do všech končin země. Toto poslání hlásat Boží slovo platí všem křesťanům. Každý křesťan je svou podstatou misionář. V dekretu II. Vatikánského koncilu         

o apoštolátu laiků čteme tato slova:
  "Posláním Církve je spása lidí, a té lze dosáhnout vírou v Krista a jeho milostí. Proto apoštolát Církve a všech jejich členů směřuje především k tomu, aby slovy a skutky obeznámil svět s Kristovým poselstvím. To se děje hlavně službou slova a svátostí. Tato služba je zvláštním způsobem svěřena kněžím, ale i laici v ní mají svůj významný podíl, aby byli spolupracovníky při hlásání pravdy. Takový apoštolát však nezáleží pouze ve svědectví života. Pravý apoštol hledá příležitost hlásat Krista slovy buď nevěřícím, aby je přivedl k víře, nebo věřícím, aby je poučil, utvrdil a povzbudil           k horlivějšímu životu" (AA čl. 6).
  Tady vidíme, jak je důležité v dnešním světě hlásání evangelia z úst laiků. Můžeme se nyní zamyslet, jak s darem slova zacházíme. Kolik zbytečných, prázdných, zlých nebo i vulgárních slov proneseme během jediného dne. A přitom bychom měli tento velký dar - dar slova - využívat k prospěchu bližních.   V katechismu naší Církve máme uvedeno 7 skutků duchovního milosrdenství:
 Napomínat hříšníky, poučovat nevědomé, radit pochybujícím, utěšovat zarmoucené, odpouštět urážky, trpělivě snášet obtížné, modlit se za živé a zemřelé.
  Na některých skutcích duchovního milosrdenství si můžeme ukázat, jak můžeme svým bližním pomoci svým hlásáním Božího slova.
  a, napomínat hříšníky
Každý hřích musíme odmítnout, neodmítáme však hříšníka. Sv. Augustin říkal:

 "Hřích nenáviďte, hříšníky milujte!"
  Povinností křesťanů, službou křesťanské lásky, je napomenutí hříšníka. Mít odvahu říci člověku, že dělá nebo mluví něco špatného. I když z toho mohou vzniknout nepříjemnosti.
  Kolik lidí z našeho okolí by nemuselo skončit špatně, kdyby se včas setkali  s někým, kdo by je upozornil na jejich hřích. Zvláště se to týká dětí a mládeže. Napomenutí neznamená ponížení hříšníka. Napomínaný musí cítit, že nám jde             o jeho dobro. Napomínat by se také mělo mezi čtyřma očima.
  b, poučovat nevědomé
  Papež Pius XII. prohlásil, že "největším nepřítelem církve je nevědomost věřících." A ta je u katolíků velká. Nejde jen o neznalost základních věroučných pravd, o pověry věřících, ale také o neznalost katolické morálky. Někteří katolíci si myslí, že když to v manželství neklape, tak se prostě rozvedou nebo se nebudou raději brát vůbec. Jiní si myslí, že je za určitých okolností dovolen potrat, třeba když lékaři tvrdí, že se dítě narodí nemocné. Tady je oblast služby slovem - poučit nevědomé, jak mají žít v souladu s Boží vůli a varovat se hříšného jednání.
  c, radit pochybujícím
  Kolik věřících tápe ve víře a stydí se jít za knězem. I tady je velká oblast působení laiků.
  Abychom byli schopni hlásat Krista, musíme ho znát. Znát ho budeme pravidelnou četbou a rozjímáním Písma svatého. Sv. Jeroným řekl:
  "Kdo nezná Písmo, nezná Krista."
I tady je třeba se obrátit. Najít si čas na denní četbu Písma svatého. Pak budeme schopnější naplnit apoštolské poslání, které od nás Bůh očekává.
  Zpřítomňovat lidem svým slovem i životem Ježíše Krista. Aby všichni, kdo se  s námi setkají mohli alespoň trochu poznat Ježíše a jeho lásku k lidem.