Dlužníci před Bohem
2. neděle postní, cyklus B
Abrahám je vystaven těžké zkoušce víry. Má Bohu obětovat svého syna Izáka, dědice zaslíbení. V Izákovi bylo Abráhamovi slíbeno četné potomstvo. Nyní po něm Bůh žádá, aby svého milovaného syna obětoval jako celopal.
Nevíme, co Abrahám prožíval ve svém nitru. Neměl žádnou oporu, jen svou víru. Nechápal Boží příkaz, ale rozhodl se ho splnit. Už tolikrát poslechl Hospodinův hlas, chce to udělat i nyní. Ale Bůh zasahuje:
"Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna."
Ve druhém čtení jsme slyšeli o nebeském Otci, který obětoval svého Syna, svého jediného Syna. Ježíš Kristus nebyl ušetřen smrti. Skutečně zemřel na kříži za naše hříchy, jak o tom napsal svatý Pavel:
"Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?"
Ano, nebeský Otec nám ve svém Synu daroval všechno. Více už nám nemohl dát. Poslal svého Syna, který se za naše hříchy obětoval, abychom dosáhli ospravedlnění. Ježíš se nám dává zcela, do krajnosti. Miluje nás celým svým Srdcem.
Jak my milujeme Ježíše? Co jsme ochotni pro svého Boha, který nám dal všechno, sami obětovat? Kolik času ze dne obětujeme Bohu skrze modlitbu, četbu Písma svatého a konáním dobra? Asi každý z nás cítí hanbu.
Ježíš mě miluje celým svým Srdcem, kolik místa mám pro Ježíše ve svém srdci já?
Každý z nás někdy někomu něco dlužil. Je to celkem nepříjemný pocit, když víme, že někomu něco dlužíme. Myslíme na to, jsme rádi, když dluh splatíme.
I Bohu hodně dlužíme. Dlužíme mu lásku celého svého srdce. Také na tento dluh bychom měli často myslet a snažit se ho splácet. Asi ho nikdy zcela nesplatíme, ale máme se o to alespoň snažit.
Nebeský Otec pro naši spásu neušetřil svého jediného a milovaného Syna , ale vydal Ho za nás všecky. Díky tomu nám mohou být odpuštěny hříchy a můžeme dosáhnout nebe. Jakou vděčnost a lásku by měla roznítit Ježíšova oběť, kterou zpřítomňujeme při mši svaté.
Každá mše svatá je připomínkou a projevem Ježíšovy lásky k nám, lásky z celého Srdce. Vůči Bohu jsme dlužníci. Snažme se alespoň trochu tento dluh lásky Bohu splácet.