Děti jsou naděje

Slavnost Narození Jana Křtitele 2025

V evangeliu podle Lukáše jsme slyšeli o narození předchůdce Páně - Jana Křtitele. Jan se narodil rodičům ve stáří. U Židů byly děti Božím požehnáním, bezdětnost byla považována za trest. Proto chápeme radost sousedů a příbuzných z narození dítěte:

"Když její sousedé a příbuzní slyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní."

V naší zemi se dnes rodí málo dětí. Co je příčinou? Vidět hlavní důvod v dnešní špatné ekonomické situaci je mylné. Kolik rodin ve světě žije v daleko horších sociálních podmínkách a mají hodně dětí. Problém bude asi v tom, že dítě dnes již není bráno jako Boží požehnání a milost, tedy nezasloužený dar. Národ, ve kterém se nerodí děti, nemá naději, nemá budoucnost.

Tady vidím důležité svědectví křesťanských rodičů, kteří budou s Bohem spolupracovat na příchodu nových dětí na svět, kteří budou ve svých dětech vidět Boží požehnání a milost.

Jan Křtitel se narodil, aby byl předchůdcem Mesiáše Ježíše Krista. Měl připravit lid na příchod Spasitele. Známe jeho život. Víme, jak zodpovědně plnil své poslání. Pro toto poslání obětoval celý svůj život. I v tomto se připodobnil svému Pánu. Také Panna Maria naplnila své poslání Matky Boží a plní je dodnes v nebi.

Každý člověk má určité poslání od Boha, úkol, který má v pozemském životě splnit. Nebude tak velký, jako byl úkol Jana Křtitele, ale každé poslání je důležité. Je třeba ho hledat a využít dary a schopnosti od našeho Boha.

Brzy bude svatořečen patnáctiletý chlapec Carlo Acustis, který zemřel na leukémii. Měl velké nadání pro práci s počítačem, který využíval k šíření křesťanské víry. Láska k Ježíši ho vedla k tomu, že v posledních měsících svého života na svých stránkách zdokumentoval eucharistické zázraky. To bylo jeho poslání během jeho krátkého pozemského života.

Včera jsme slavili památku jezuity sv. Aloise Gonzagy. Tento mladý muž se staral o nemocné morem. Při ošetřování nemocných se sám nakazil a v roce 1591 zemřel ve věku 23 let. Před smrtí napsal své matce dopis na rozloučenou, který je plný naděje a víry ve věčný život. I on brzy naplnil své poslání.

Vraťme se do dnešní doby. Před několika týdny mě zasáhlo video, které natočil ostravský mladík Adam Choma o své nemoci. Před dvěma roky mu byl vyoperován nádor na mozku. Rakovina se mu vrátila. Má metastáze v kostech. Lékaří mu dávají několik týdnů až měsíců života. Je mu 23 let.

V posledním videu popisuje svůj stav. I když je tak mladý a těžce nemocný, nezoufá si. Naopak projevuje velkou sílu a statečnost. Takto dává sílu těm, kteří jsou také těžce nemocní. Možná, že to je jeho poslání, které má v tomto světě splnit.

Z jeho videa mě oslovily dvě myšlenky. První je ta, že se snaží naplno prožít každý den. I my, křesťané, bychom měli brát každý nový den jako Boží dar a měli bychom jej naplno a zodpovědně prožít, jako by to byl náš poslední den. Druhá myšlenka je ta, že se Adam zaměřil na vztahy k nejbližším. Vztahy vidí jako nejdůležítější hodnotu. I pro nás by měly být vztahy k nejbližším tím největším bohatstvím, které zde máme. Tyto vztahy bychom měli upevňovat a uzdravovat. Snad i nám Pán dá, že nás bude někdo při odchodu z tohoto světa držet za ruku.