Co je spravedlnost?

6. neděle v mezidobí, cyklus A

V dnešním evangeliu nás Pán Ježíš vybízí:

"Říkám vám, nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete."

Máme tedy mít dokonalejší spravedlnost než farizeové a znalci Zákona, jinak nemůžeme vejít do Božího království. Co je vlastně spravedlnost?

Jedna ze základních pravd naší víry říká, že Bůh je nejvýš spravedlivý. To chápeme tak, že dává každému, co mu patří: dobré odměňuje a zlé trestá. Židé však v Boží spravedlnosti viděli také Boží věrnost vyvolenému národu. Bůh je věrný svým závazkům, svým slibům.

I o lidské spravedlnosti platí, že máme dávat každému, co mu patří. Ale člověk projevuje svou spravedlnost také tím, že plní své závazky vůči Bohu a lidem. Máme závazky vůči Bohu, své rodině, dětem, starým rodičům, závazky ve škole a v práci.

Následkem hříchu tyto závazky a povinnosti zřetelně nevnímáme. Proto nám Bůh dává Desatero, blahoslavenství a přikázání lásky.

Farizeové se cítili spravedliví, ale nebyli. Soustředili se na doslovné znění příkazů, ale utíkala jim podstata, co chtěl Bůh skrze svá přikázání docílit. Proto Pán Ježíš na příkladech ukazuje nejen povrchnost farizejského chápání přikazání, ale také ukazuje jejich plný smysl a cíl. Připomíná 5. přikázání Desatera:

"Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ´Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.´"

Páté přikázáni zakazuje nejen vraždu nebo ublížení na zdraví. Pán Ježíš vysvětluje plný význam tohoto přikázání. Hřeší už ten, kdo se na svého bližního hněvá, kdo mu nadává nebo ho zesměšňuje. Petrů má v českém překladu slovo zatracuje. Kolik lidí přeje druhým zlo: nemoc, smrt či dokonce peklo. Vražda začíná v lidském srdci hněvem, nadávkami, nenávistí a přáním zlého. Jak píše svatý Jan (1 Jan 3,15):

"Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život."

Známe 6. přikázání "Nesesmilníš". U židů bylo přísně zakázáno narušit manželství jiného, neboť muž a žena se v manželství stali "jedním tělem". Hříchem proti šestému přikázání není jen skutek, ale jak řekl Pán Ježíš:

"Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci."

Hřeší již ten, kdo se dívá na ženu (muže) chtivě a kdo po ní (něm) v srdci zatouží. Věrnost v manželství nespočívá jen ve skutcích, ale také v myšlenkách a tužbách.

Dalším příkazem je zákaz křivé přísahy. Když přísahám, beru si Boha za svědka, že mluvím pravdu, nebo že něco určitě vykonám. Když vím, že mluvím lež, těžce hřeším. Pán Ježíš nám radí, abychom vůbec nepřísahali:

"Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého."

Máme být hodnověrní, proto nemáme přísahat. Naše ano, ať je ano. Naše ne, ať je ne.

Spravedlnost křesťana má být větší než spravedlnost farizeů a znalců Zákona. Máme být věrní závazkům vůči Bohu a lidem nejen ve skutcích, ale i ve vnitřním smýšlení. Máme si hlídat nejen skutky, ale i myšlenky, slova a pohledy.