Co je císařovo a co je Boží

29. neděle v mezidobí, cyklus A

  Pán Ježíš se několikrát nešetrně dotkl vůdců izraelského národa - farizeů a velekněží. Jejich předky obviňuje ze zabíjení Božích služebníků proroků. Současné náboženské vůdce obviňuje z toho, že ho chtějí zabít. To se samozřejmě farizeům a velekněžím nelíbí, a proto se snaží Ježíše chytit za slovo.
  Předkládají mu problém, zda je Židům dovoleno platit daň císaři. Císař je pohan, který násilím ovládl izraelský národ. Platit císaři daň vlastně znamená, uznat jeho moc nad Izraelem. Chytře to mají promyšlené.
  Kdyby Ježíš řekl, ať daň neplatí, mohli by ho obvinit z toho, že pobuřuje lid proti císaři a zbavit se ho pomocí Římanů. Kdyby Ježíš řekl, že se daň musí platit, obvinili by ho z kolaborace s Římany.
  Ale Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a nazývá je pokrytci. Na jejich dotaz odpovídá:
  "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
  Tím své protívníky umlčel, neboť touto odpovědí mu nemohli prokázat politickou vinu ani kolaboraci.
  Co tedy patří Bohu? Co mu máme odevzdat?
  Především SEBE SAMA. Celý člověk patří Bohu, neboť od něho má své bytí, svůj život, duchovní i hmotná dobra.
  Vzláště křesťan už nepatří sám sobě, ale má se Bohu zcela odevzdat. Křtem jsme totiž byli zasvěceni Bohu. Když se posvětí kostel, znamená to, že je tato stavba vyňata ze světského užívání a nyní patří jen Bohu. Je určena pro bohoslužbu.
  Křtem jsme byli také my vyňati z celku lidí tohoto světa a stali jsme se Božím lidem, Božím vlastnictvím. Už nepatříme sami sobě, ale patříme Bohu. Jsme povoláni pro bohoslužbu (službu Bohu).
  V listě Římanům čteme (Řím 12,1):
  "Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba."
  Naší bohoslužbou je přinášet sebe sama  za oběť Bohu. Máme tedy odevzdat vše, čím jsme, co jsme a co máme, Bohu, především svou svobodnou vůli. Křesťan už nemá právo dělat si, co chce, ale jen to, co chce Bůh. Vzorem odevzdanosti je sám Ježíš.
  Co však máme odevzdat císaři, tedy státu?
  Ježíš se nikdy nenechal vlákat do politických rozbrojů. Ježíši nikdy nešlo o politiku, ale o spásu duší. Boj o spásu duší je naprosto nezávislý na politickém systému. Proto Církev posílá své učedníky do všech zemí světa s různým politickým zřízením. To si připomínáme zvláště dnes, kdy máme misijní neděli.
  Křesťané mají být ve svém státě příkladem plnění občanských povinností, ať je to účast na volbách, placení daní, láska k vlasti a její obrana. Mají mít také úctu k demokraticky zvoleným státním představitelům a modlit se za ně.
  Avšak stát není bohem. Povinností křesťana je také postavit se na odpor zákonům a požadavkům státu, které jsou v rozporu s Božími zákony nebo porušují lidskou důstojnost. Křesťané nemohu mlčet k potratům, mravnímu pustošení dětí a mládeže skrze sdělovací prostředky, ke korupci, zavádění povinné sexuální výchovy na školách, která odporuje morálnímu učení Církve.
  Nemohou mlčet ke snahám homosexuálů získávat privilegia, na která mají právo  jen rodiny podle Boží vůle. Křesťané tedy mají za svou zemi zodpovědnost.
  Právě sebeodevzdáním se Bohu a plněním svých světských povinností můžeme naplnit výzvu dnešní misijní neděle, ale i výzvu Ježíše Krista - dávat, co je císařovo, císaří, a co je Boží, Bohu.