Cizí hříchy

23. neděle v mezidobí, cyklus A

  Dnešní bohaté Boží slovo nám připomíná dva skutky duchovního milosrdenství: poučovat nevědomé a napomínat hříšníky.
  V prvním případě varujeme druhé před hříchem, v druhém případě napomínáme ty, kteří hřích už udělali.
  Jsme odpovědni za druhé, zvláště rodiče za své děti, kněz za své farníky, biskup za svou diecézi. Tuto odpovědnost připomíná Bůh také proroku Ezechielovi, kterého nazývá strážným pro Izraelův dům:
  "Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň lid mým jménem."
  Kněz je také strážným své farnosti, otec strážným své rodiny. Bůh prorokovi říká:
  "Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky."
  To jsou silná slova. Pokud budeš mlčet k hříchu bližního, i když ti svědomí bude říkat, že ho máš napomenout, bude hříšník pykat za své hříchy, ale ty budeš pykat s ním.
 Existují tzv. cizí hříchy. Ty jsme přímo neudělali, ale nějakým způsobem jsme na nich spolupracovali. Mezi cizí hříchy patří: ke hříchu radit, hřích přikazovat, hřích druhých dovolit, jiné ke hříchu svádět, hřích druhých schvalovat, k hříchu jiným mlčet, hřích netrestat, ke hříchu jiným pomáhat, hřích druhých obhajovat.
  Pokud prorok bezbožného napomene, ale on se odmítne změnit, bezbožný zemře pro svůj hřích, ale prorok sám sebe zachrání.
  V evangeliu nás Ježíš učí, abychom viníka napomínali nejprve mezi čtyřma očima. Když to nepomůže, máme si přivolat na pomoc další bratry, když ani to nepomůže, máme to říci Církvi. Pokud neposlechne ani církevní autoritu, pak bude potrestán.
 Ale kněz nebo otec rodiny musí poučovat a napomínat také celé společenství, nad kterými mají autoritu. Vždy to má být v lásce a s pokorou.
  I já dnes budu napomínat. Jedná se o hřích, na který poukazuji od začátku svého působení na Jesenicku - pozdní příchody na mši svatou. Nejenže tím rušíme ty, kteří přišli na mši svatou včas, ale především je to neuctivé k Pánu Ježíši. I tímto hříchem zraňujeme Božské Srdce našeho Pána. Jistě, každý může zaspat, dokonce i pan farář. Když jsou    v rodině malé děti, také to někdy nevyjde. Míním chronické pozdní příchody z různých malicherných důvodů. Třeba        z důvodu vaření. Křesťan nemůže klást polévku před Pána Ježíše. Pokud je polévka důležitější než mše svatá, na kterém místě je pak pro mě Ježíš?
  Povinnost účasti na nedělní mši svaté se týká celé mše svaté, nikoliv poloviny nebo 90 %. Je důležité přijít na mši svatou nejméně pět minut před začátkem, abych se vnitřně ztišil a připravil na vrchol dne, pokud ovšem je mše svatá pro mě skutečně vrcholem dne. Úkon kajícnosti je také velmi důležitý. Když ho děláme s upřímným a kajícím srdcem, Bůh nám může odpustit lehké hříchy. Tak jsme připraveni na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti. Pokud přijdu na mši svatou pozdě, nejsem na ní připraven. Užitek z ní je pak mizivý.

  To se týká samozřejmě i mše svaté mimo neděli. Pokud si vážím Pána Ježíše a mše svaté, chodím na mši svatou včas. A když se mi to nepodaří, zůstanu za trest vzadu v kostele. Nebudu přece rušit kněze a věřící, kteří přišli na mši svatou včas.
  Já se snažím začínat mši svatou přesně, ale občas je u zpovědnice více hříšníků, takže to nevyjde. Máte aspoň delší dobu na ztišení a přípravu.
  Nemám mlčet k hříchu jiným, proto to říkám tato slova.