Chránit si poklad víry
17. neděle v mezidobí, cyklus A
Stůl Božího slova dnešní neděle nám předkládá tři podobenství o nebeském (Božím) království. Každé z nich se dívá na Boží království, které nám přinesl Pán Ježíš, z různého pohledu.
Nejprve Pán Ježíš přirovnává Boží království k pokladu ukrytému v poli. Ten poklad je asi nalezen nečekaně. Nálezce objevený poklad vede k činu:
„Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.“
Když člověk najde zlatou žílu, místo zakryje a spěchá koupit pozemek, na kterém se zlato nachází. Aby získal tento pozemek, je schopný se všeho ostatního vzdát.
Boží království a víra v Ježíše Krista, kterou se do něho vchází, mají být pro věřící největší hodnotou, duchovním pokladem, pro který jsou schopni vše ostatní obětovat. Víru a Boží království je také třeba ochraňovat před vetřelci, kteří se nás o ně snaží připravit. Vetřelci jsou lidé, totalitní režimy a především padlí andělé. Ti už o nebe, Boží království, navěky přišli. Nyní se snaží, abychom dopadli jako oni. O svou víru musíme bojovat, chránit si ji a pečovat o její růst.
Druhé podobenství o vzácné perle objasňuje, že je třeba Boží království hledat. Jen kdo hledá, může nalézt. Člověk, který se o víru nezajímá nebo vírou pohrdá, nemůže Boží království objevit. Jen člověk, který vnímá, že mu v životě něco podstatného chybí, může Boží království objevit.
Třetí podobenství o rybářské síti ukazuje, že v Božím království, jehož pozemským zárodkem je Církev, nestačí být jen formálně.
Rybáři po rybolovu vytáhnou síť na břeh. Až na břehu přebírají úlovek. Dobré ryby vloží do nádob, špatné ryby vyhodí. Rybařskou sítí je Církev, mořem svět, rybami jsou lidé. Církev zahrnuje křesťany horlivé i vlažné, dobré i špatné. Na konci světa dojde k oddělení dobrých od zlých, Dobří se ujmou nebeského království, špatní skončí v ohnivé peci:
„Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece.“
Jen samotný křest pro spásu nestačí. Člověk musí v Ježíše věřit a podle své víry žít. Musí usilovat o spravedlnost, svatost života. Bojovat s pokušeními, konat pokání za své hříchy, vzdělávat se ve víře. Musí na sobě s Boží pomocí pracovat. Pak může očekávat, že pro něho Boží soud dopadne dobře.
Ať jsou tedy Boží království a naše víra v Ježíše největšími hodnotami našeho života. Ať stále Ježíše hledáme, snažíme se jej lépe poznat, ať si chráníme poklad víry, který máme v nádobě hlíněné. Ať podle své víry také žijeme v Církvi, která je zárodkem Božího království na zemi.
Nebeská sláva stojí za pozemskou námahu a odříkání.