Čekáme na Krista, Kristus čeká na nás

1. neděle adventní, cyklus B

Čtení z doby adventní hodně čerpají z proroka Izaiáše. Dnešní čtení líčí situaci izraelského národa po návratu z babylonského zajetí (po r. 538 př. Kr.). Radost z návratu do zaslíbené země se mísí s bolestí. Na lid doléhá chudoba, všechno je zničeno, včetně chrámu. Izrael musí začít znova.

Svou situaci bere jako následek hříchu odpadu národa od svého Boha. Izrael opustil Boží cesty, a Bůh před ním skryl svou tvář:

"Zvadli jsme všichni jako listí, nepravosti nás unášely jako vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas."

To je krásná kající modlitba. Izrael neviní za svou obtížnou situaci Boha, ale sebe sama. Izrael zhřešil, odvrátil od Boha svou tvář. Bůh pak před Izraelem skryl svou tvář a vydal svůj lid nepravosti napospas. Je hrozné, když Bůh vydá hříšníka napospas jeho nepravostem.

Izrael přesto doufá v Boží milosrdenství. Nazývá Boha svým otcem, což je ve Starém zákoně ojedinělé. Bůh se nad vyvoleným národem smiloval. Vyhnanství je ukončeno, lid se může vrátit domů. Chudoba a zbořený chrám jsou následky hříchů Izraele. Ale i to s Boží pomocí změní. Chrám bude znovu vystavěn.

Doba adventní je dobou kajícnosti.

Je třeba jako Izrael přiznat a vyznat svou vinu. Nevyčítat nic Bohu, ale všechno sobě. Obnovit k Bohu vztah, hledat Boží tvář a přivinout se k Bohu.

V době adventní máme obnovit svou víru. Víra je přilnutí celého člověka k Bohu, který se nám zjevil. Je třeba hledat Boha, prosit o Boží přítomnost ve svém životě:

"Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!"

Bůh je náš Otec. Přece se to modlíme v Otčenáši. Jsme dílo jeho rukou. Bůh nám dal nesmrtelnou duši a mnohé dary k naplnění života. Bůh nás hněte jako hrnčíř nádobu z hlíny:

"A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni."

Bůh nám dává dobu adventní jako dobu milosti. Máme si najít čas k zamyšlení nad svým životem.

Nežiji také já v nějakém babylonském zajetí, v zajetí hříchů a tvrdosti srdce? Řídí Bůh cesty mého života?

Doba adventní je také dobou pokání, návratem k Bohu.

Hodně jsem toho v životě pokazil, ale můžu začít znova. Mohu znovu vystavět Boží chrám ve svém nitru, i když je nyní v troskách. Moje srdce může být znovu naplněno Boží přítomnosti. Bohu chci sloužit, ne démonům.

Doba adventní je dobou čekání na Krista. Ale Kristus čeká také na nás, až se k němu s kajícností a důvěrou vrátíme. Nenechme Krista dlouho čekat.