Ćekají nás těžké chvíle, ale nejsme sami
30. neděle v mezidobí, cyklus B
Izrael postihly dvě velké pohromy. V roce 722 př. Kr. bylo asyrskými vojsky zničeno severní izraelské království, v roce 586 př. Kr. bylo babylonskými vojsky vyvráceno judské království. Elita národa byla odvlečena do zajetí, daleko od zaslíbené země.
Jeruzalémský chrám, symbol Boží přítomnosti, byl rozbořen. Lid již nemá kde konat poutě a přinášet oběti. Zdá se, že izraelský národ zcela zanikne.
Avšak nestalo se tak. Izraelité v zajetí pochopili, že tíživá situace, ve které se nacházejí, je důsledkem jejich nevěrnosti vůči Bohu. I v zajetí se snaží uchovat svou víru. Nemohou již přinášet Bohu oběti, konat bohoslužbu, která byla proroky kárána pro její povrchnost. Zbožnost Izraelitů se stává niternou. Pěkně to vystihuje prorok Daniel (3,38-39a, 41):
"Nemáme v tento čas ani hlavu, ani proroka, ani vůdce. Není celopal, žertva, nekrvavá oběť, ani kadidlo, nemáme místo, kam bychom přinesli před tebe své prvotiny a nalezli milosrdenství. Přijmi nás aspoň pro zkroušenou mysl, pokoru ducha!"
"Celým srdcem tě nyní následujeme, bojíme se tě a hledáme tvou tvář."
Bůh zasahuje. Ústy proroka Jeremiáše ohlašuje velkou radost - zbytek Izraele bude zachráněn! Lid se vrátí zpět do zaslíbené země. Radost z Božího zásahu je cítit zvláště z překladu Jeruzalémské bible (Jer 31,7):
"Křičte radostí nad Jakubem, s jásotem pozdravujte prvního z národů! Ať je vás slyšet! Vzdávejte chválu! Prohlašujte: ´Jahve zachránil svůj lid, zbytek Izraele."
Návrat se bude týkat všech - i nemocných a postižených, všichni budou mít účast na obnově smlouvy s Bohem.
Izrael byl na pokraji zániku, ale Bůh zasáhl. Zbytek se může vrátit do země zaslíbené, obnovit chrám a sloužit svému Bohu.
Měli bychom si uchovat naději jako Izrael.
Celý svět prožívá těžké období. Křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou lidí. Každý den pokládají svůj život pro svou víru v Ježíše Krista. My zatím na životech ohroženi nejsme, ale je ohrožena naše víra. Křesťanské kořeny jsou v Evropě popírány a ničeny. Mnoho křesťanů podléhá světskému smýšlení nebo různým duchovním naukám, které nemají s Kristem nic společného.
I my můžeme mít pocit, že je svět vyvrácen ze základů, že je křesťanská civilizace ohrožena zevnitř i zvenčí. Přichází doba nejistoty, mizí pocit bezpečí, přichází strach.
Zoufalství není k ničemu. Je třeba si vzít příklad z Izraele v době zajetí. Jít do sebe, uznat svůj hřích, uznat svou povrchní a pohodlnou víru, která nás nic nestojí. Je třeba zniternit svou víru, obnovit náš vztah k Bohu, vrátit se k Otci, který na nás již čeká.
Se svatým Pavlem volejme (Ř 8,35):
"Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Bůh je naší Jistotou v nejistotách dnešního světa. Máme se o koho opřít. Nejen o Boha, ale i o ty, kteří v Boha věří. I farníci by si měli být oporou.
Čekají nás asi těžké chvíle. V dějinách Církve jich už bylo bezpočet. Nejsme však sami. Máme Boha a společenství věřících.
Jako Bůh zachránil Izraele, zachrání i nás:
"Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?"