Být první v Božím království - být první ve službě

25. neděle v mezidobí, cyklus B

  Dnešní úryvek evangelia následuje po Ježíšově proměnění, kdy Petr, Jakub a Jan měli možnost vidět Ježíše ve slávě. Pán Ježíš se věnuje svým dvanácti učedníkům. Opět jim vysvětluje, že bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých. Učedníci jeho slovům nerozumí, bojí se Ježíše zeptat. Snad i proto, jak přísně jejich Mistr pokáral Petra, když mu tato slova rozmlouval.
  Mají jiné starosti. Řeší, "kdo z nich je největší". Pán Ježíš jim na to říká:
  "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
  To jsou důležitá slova. Prvním v Božím království není ten, kdo zastává nějaký úřad, kdo je vážen a ctěn tímto světem, ale ten, kdo slouží a považuje se za posledního ze všech. Prvním v Božím království je ten, kdo je prvním ve službě.
  Podstatou křesťanského života je služba, služba lásky. Abychom dokázali plně sloužit, musíme vnitřně zemřít. Musíme stále umírat svému sobectví, své lhostejnosti a sebelítosti. Musíme se přestat dívat jen na sebe a na své zájmy. Musíme své srdce otevřít druhým lidem - a tím i Bohu.
  Z jedněch exercicií si pamatuji tuto větu:
 "Smutní jsme tehdy, když přestaneme sloužit."
 Ano, pokud se člověk uzavírá sám do sebe, do svého ega, zavírá své srdce před lidmi i před Bohem. Nemůže být šťastný, protože je ve stavu, v jakém nemá být. Až přestane myslet jen na sebe, přestane fňukat, co všechno musí     pro druhé dělat, pak začíná sloužit a přichází radost.
  Nezištná služba druhým dává člověku radost. Službou se otvíráme Bohu i lidem. Službou naplňujeme své poslání věřícího v tomto světě. Druhým můžeme sloužit modlitbou. Modlit se za své blízké, sousedy, spolupracovníky, hříšníky, nemocné a trpící. Sloužit můžeme slovem. Povzbudit, pochválit, dát naději. Třeba pochválit sousedovi zahrádku, projevit mu uznání, probudit v něm to dobré. Sloužit můžeme i skutkem. Udělat konkrétní skutek lásky potřebným.
  Když budeme svou službou činit druhé šťastnými, budeme i my sami cítit radost. Radost ze služby. Smutní jsme tehdy, když přestaneme sloužit, kdy myslíme jen a jen na sebe. Jistě, že i my si musíme odpočinout, setkat se sami s Bohem    v modlitbě, ale i to je služba - bohoslužba. Ježíš založil společenství Církve, abychom se neuzavírali se svou vírou         do sebe, ale abychom měli komu sloužit.
  Služba vyžaduje pokoru, jak říká Pán Ježíš:
  "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední."
  Zapamatujme si dnešní Ježíšova slova. Kdo chce být první v Božím království, musí být první ve službě, být služebníkem všech. Ať je nám vzorem pokorné služby Panna Maria, svatý František z Assisi a další světci. Ale především, ať je pro nás vzorem samotný Ježíš Kristus. Je vtěleným Bohem, Přesto nepřišel na svět, aby mu lidé sloužili, ale proto, aby nám, hříšným lidem, sloužil. A to až na kříž, kde svou službu dovršil, službu všem lidem bez rozdílu.
  Křesťan je následovníkem Ježíše Krista. Tedy i on má lidem sloužit a tak usilovat, aby byl první v Božím království.