Bůh se postará

4. neděle adventní, cyklus A

Příběh dnešního prvního čtení se odehrává v roce 735 př. Kr., kdy proti judskému králi Achazovi vytáhli do boje efraimský a aramejský král. Prorok Izaiáš přináší králi Achazovi Hospodinovo slovo, které ohlašuje nezdar tažení obou nepřátelských králů. Achaz si má na potvrzení Božího slova vyžádat od Boha nějaké znamení. Achaz to odmítá. Ne pro svou úctu k Bohu, ale protože se obává spolehnout jen na Boha. Raději by získal pomoc jiného krále.

Prorok Izaiáš oznamuje, že znamení dá sám Bůh:

"Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ´Bůh s námi´)."

Církev vidí v tomto synu zrozeném z panny Ježíše Krista. Tou pannou je Panna Maria.

V evangeliu dochází k naplnění Izaiášova proroctví. Panna Maria počala syna z Ducha Svatého. V Ježíši Kristu se splnilo, že Bůh bude s námi, uprostřed nás.

Panna Maria o početí Ježíše Josefovi neřekla. Josef poznal, že Maria čeká dítě. Neví si s tím rady. Protože je spravedlivý, chce se s ní rozejít. Protože má Marii rád, chce to udělat tajně. Bůh však má jiné plány. Ve snu Josefovi ozřejmuje početí dítěte, kterému dává jméno Ježíš. Josef si poslušně bere Marii za manželku a narozené dítě za své. Josef pocházel z královského rodu Davidova, proto i Ježíš pochází z tohoto rodu, jak předpověděli proroci.

Na evangelijním příběhu krásně vidíme, jak se uskutečňují Boží plány. Co Bůh ústy proroků předpověděl, to se skutečně stalo. Nikdo nemůže zabránit uskutečnění plánů Boží prozřetelnosti. I kdyby se celé peklo a lidé, kteří peklu slouží, spojili proti Božím záměrům, ty se stejně uskuteční. To je naše radost a naděje.

Ke druhému poučení nás přivádí chování Panny Marie, která o Ježíšově početí Josefovi nic neřekla. Snad si myslela, že by tomu Josef neuvěřil. Nevíme. Panna Maria nechala tuto záležitost Bohu. Bůh se již postará, aby se Josef dozvěděl o původu dítěte, které Maria nosí pod srdcem.

To my často neumíme. Chtěli bychom všechno ovládat, mít nade vším moc, všechno sami vyřešit. Zapomínáme, že je tu také Bůh, který vše řídí svou prozřetelností.

Některé věci musíme sami udělat, ale mnohé záležitosti bychom měli odevzdat Bohu s důvěrou, že se o to sám postará. Neměli bychom být jen Martou plnou starostí, ale měli bychom být i Marií, která sedí u Ježíšových nohou a naslouchá jeho slovům. Nechtějme všechno řešit sami, nechme také jednat Boha. Bůh se o to postará sám. V jednom žalmu je krásný verš, který bychom mohli uvádět do svých životů (Ž 55,23):

"Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil."