Bůh se o nás postará

32. neděle v mezidobí, cyklus B

Dnešní stůl Božího slova nám dává za vzor dvě chudé vdovy. V čem jsou pro nás příkladem? Jsou pro nás příkladem velké víry a odevzdanosti Bohu.

Bůh potrestal nevěru Izraele suchem, které trvalo tři a půl roku. Prorok Eliáš přichází do Sarepty a žádá jednu vdovu o vodu. Pak dokonce žádá o kousek chleba. Tato vdova je pohanka. Jíst pokrm od pohanů Židé nesměli, aby se nestali obřadně nečistými. Eliášova žádost je neobvyklá. Předchází zázraku, který Bůh vykoná.

Vdova se dovolává svědectví Eliášova Boha Hospodina:

"Jako je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje v džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a zemřeme:"

Vdova chce z posledních zásob nasytit svého syna. Prorok Eliáš ji posílá, aby nejprve upekla placku jemu, a pak bude svědkem zázraku. Hrnec s moukou se nevyprázdní a oleje ve džbánu neubude.

Vžijme se do situace chudé vdovy. Má poslední mouku a olej. Její syn měsíce pořádně nejedl a snad i umírá hlady. Co to prorok po matce chce? A přesto tato vdova, pohanka, poslechne cizího muže, který věří v jiného Boha, a dá Eliášovi najíst místo svého syna. Vdova tímto projevila velkou víru v Boha Izraele. V Eliášovi dala Hospodinu celé své živobytí.Věřila, že se Eliášův Bůh o ní, i o jejího syna, postará.

Pán Ježíš dává víru této pohanské ženy za vzor Nazareťanům (Lk 4,25):

"Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku."

Nazaraťané za tato slova chtěli Ježíše zabít.

V evangeliu chudá vdova dává do pokladnice pár drobných. Ve srovnání s dary boháčů jde o směšnou částku. Ale Pán Ježíš to vidí jinak:

"Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní."

"Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

I tato chudá vdova projevila velkou důvěru v Boha. Dala mu všechno, protože věřila, že se Bůh o ní postará. Vložila svůj život do Božích rukou.

Příklad dvou chudých vdov má nás vést k zamyšlení. Jak je to s naší důvěrou v Boha? Dokážeme i my vložit svůj život do Božích rukou? Je to pro nás strašně těžké, neboť sice věříme v Boha, ale Bohu nevěříme.

Bůh po nás nežádá, abychom všichni byli jako svatý František nebo svatá Klára. Otec rodiny nemůže prodat dům a žít s rodinou na ulici. Farář nemůže prodat faru, neboť není jeho. Máme se však učit dávat nejen z přebytku, ale také z podstaty. Máme být velkorysí v konání dobra.

Nemusí jít jen o hmotné statky. Máme třeba hodinu volna. Už si plánujeme, jak budeme krásně odpočívat. V tom okamžiku k nám přijde člověk, kterému se musíme věnovat. Jsme mu ochotni věnovat pár minut, pak mu dáváme najevo, aby už šel. Zkusme mu dát celou hodinu, celé své volno.

Věřme, že se Bůh o nás postará. Zpočátku to nebude jednoduché, ale budeme-li růst ve víře, budeme to stále více vnímat.