Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí.

13. neděle v mezidobí, cyklus B

  Dnešní první čtení z knihy Moudrosti odpovídá na otázky člověka, které si lidstvo klade od nepaměti. Odkud je život, odkud je smrt?
  Bůh stvořil všechno dobré a dobře. I člověk byl původně dobrý. Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal jej jako svůj vlastní obraz. Člověk neměl původně nikdy zemřít, měl být Bohu podoben v nepomíjitelnosti. Odkud je tedy smrt?
  "Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ďáblovou závistí přišla smrt na svět, okusí ji ti, kdo jsou v jeho moci."
  Bůh je dárce života, satan je dárce smrti. Satan, původně nejvyšší a nejkrásnější anděl, byl Bohem stvořen jako dobrý. Byl první bytostí, který se odvrátil od Boha. Nestačilo mu být první z andělů, zatoužil být jako Bůh, aby ho tvorstvo uctívalo jako Boha. Tím se objevilo ve stvoření první zlo - první HŘÍCH.
  Satan a andělé, které satan strhl na svou stranu, byli potrestáni - navždy vyloučeni ze života s Bohem. Jsou zavrženi, navěky vzdáleni od Boha, který jediný  dává všem tvorům smysl existence. Satan se chtěl Bohu pomstít. Protože vůči Bohu nic nezmůže, neboť je jen tvor, obrátil svou nenávist vůči člověku. Záviděl člověku to, co on svou pýchou navždy ztratil - společenství s Bohem. První lidé uvěřili satanu, že je Bůh omezuje, chtěli si žít podle sebe a odvrátili se od Boha. To je hřích prvních lidí - úmyslné odvrácení se od Boha, původce života. Výsledkem je ztráta společenství s Bohem a ztráta nesmrtelnosti, lidé začínají umírat.
  Kromě smrti pozemské je daleko horší smrt - smrt duchovní, kterou již plně prožívá satan a zlí duchové. Jde o vyloučení z Božího života, které je trvalé, navždy.
  Člověk se liší od zvířete nejen schopností myšlení a rozhodování, ale také tím, že ví, že zemře. My víme, že jednou zemřeme, proto se ptáme po smyslu života. Jak máme užívat času pozemského života, který jednou skončí. Jsou dvě varianty:
1. Varianta světa, který je vzdálen od Boha. Smrtí vše končí, je třeba si života užít, třeba všechno vyzkoušet, co nejvíce ze života získat. Svět klade důraz na tělesné požitky, na povrchní využití času, honí se za novými a novými podněty. Výsledkem je stres a vnitřní prázdnota, neboť člověk není jen tělo. Prázdnota zaháněna alkoholem a drogami.
2. Varianta křesťanská - využít svůj život ke konání dobra. Víra klade důraz na duši, na lidské srdce. Usiluje o vnitřní a hluboké prožívání života. Klade důraz na lásku, která nemyslí jen na sebe, ale i na druhé.
Služba lidem vede k naplnění života, člověk se cítí potřebným, nežije zbytečně, druzí jej potřebují. To je varianta křesťanská - užívání času pozemského života ke konání dobra.
Křesťané věří, že život po smrti pokračuje. Věří v odměnu po smrti za správně a hodnotně prožitý život. Věří, že si je Bůh, v kterého věřili a podle jehož vůle se snažili žít, vezme navždy k sobě. Tam, kde budou navždy šťastni. I věřící člověk umírá, ale v umírání jde vstříc k životu, k věčnému životu s Bohem. Podléhá sice smrti pozemské, ale ne smrti duchovní, není věčně vyloučen ze společenství s Bohem.
Nesmrtelnost celého člověka (nejen duše, ale i těla po vzkříšení) je darem Boží milosti a Kristova vykoupení. Díky Ježíše Kristu a víře v Něho, můžeme být uchráněni od duchovní smrti, od ztráty věčného života s Bohem. Bůh nám v Kristu dává nabídku věčného života a smysluplného prožití života na zemi. Nabídku mohu přijmout nebo odmítnout. Říci ANO nebo NE životu.