Bůh má rád radostného dárce

17. neděle v mezidobí, cyklus B

  Šestá kapitola Janova evangelia se nazývá eucharistickou řečí. V ní se Pán Ježíš nazývá "chlebem života" a pak přímo mluví o svém Těle a Krvi jako o nutném duchovním pokrmu na cestě k Bohu.
  Eucharistická řeč začíná zázračným rozmnožením pěti chlebů a dvou ryb. Dnes si všimneme jednání chlapce, který měl u sebe tento pokrm a nabídl ho Ježíšovi. Nevíme, co to bylo za chlapce, zda-li patřil do širšího okruhu Ježíšových učedníků. Víme však, že byl nadšen Ježíšovými slovy a dokázal je uvádět ve skutek. Jak jsem to poznal?
  V evangeliu jsme slyšeli, že mnoho lidí bylo uchváceno Ježíšovými slovy i činy. Proto za Ním šli velkou dálku, aby ho mohli opět slyšet. Byl to zástup 5000 mužů, kromě žen a dětí. Mnozí za Ježíšem tak spěchali, že si zapomněli vzít pokrm  na cestu. Náš chlapec měl asi starostlivou mámu, která mu na cestu zabalila pět malých chlebů a dvě ryby. Pán Ježíš nejprve zkouší své učedníky otázkou:
  "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?"
  Apoštolové propadají beznaději:
  "Za dvě stě denárů jim chleba nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
  Ondřej objevuje chlapce s pěti chleby, ale také si neví rady:
  "Ale co to je pro tolik lidí?"
  A nyní si všimneme chlapce z evangelia. I tento chlapec věděl, že několikatisícový zástup těžko nasytí svými pěti chleby a dvěma rybami. Mohl si klidně říci:
  "Co se budu chlubit, že mám jídlo. Stejně se z toho nají pár lidi. Půjdu někde do křoví, kde mne nikdo neuvidí, a tam to vše sním."
  Kdo z nás by takto nejednal?
 Ale tento chlapec nemyslí jen na sebe a dává své jídlo k dispozici všem.  Dává k dispozici všechno, co má, Nic si nenechává. A Ježíš vykonal zázrak. Použil darované chleby a ryby a nasytili jimi velký zástup. A ještě zbylo dvanáct košů kousků chleba. Co má nám říci tento příběh?
  Pokud se člověk dokáže podělit s druhými s tím málem, co má, nebo dokonce se vším, co má, může tím změnit svět, mohou se dokonce stát zázraky.
  Lidská bída je obrovská. Lidé v západní Evropě, ale i u nás, žijí konzumním životem. Mají mnoho věcí, které nepotřebují k životu. Na druhé straně lidé v Africe a v Asii umírají hladem a na různé nemoci. A stačí málo - podělit se s potřebnými. Poslat 200,- Kč na lepru. Tolik stojí lék pro jednoho nemocného. Nebo posílat měsíčně 500,- Kč dítěti z Indie, aby mohlo chodit do školy, mělo na sešity, na pořádné jídlo a lékařské ošetření. To jsou velké věci, které můžeme vykonat i           s málem.
  Před léty byl v křesťanském magazínu vysílán dokument o třináctiletém chlapci Vasilovi z Ukrajiny. Tento chlapec se narodil s vadou páteře. Lékaři rodičům řekli:            
  "Dokud nebude do roka operován, zemře."
  Na Ukrajině operaci nechtěli provést, na Slovensku by stála 8000 dolarů. Vasil rodičům s pláčem řekl:
  "Vím, že zemřu. Takovou částku nikde neseženete."

  P. Krenický, slovenský misionář, se obrátil na Charitu naší diecéze o pomoc. A za pár týdnů se částka nasbírala, dokonce větší. Někteří dárci darovali i desetitisícové částky. Není to zázrak lásky křesťanů a lidí dobrého srdce? Vasil byl úspěšně operován. Sám nad sebou vynesl rozsudek smrti, ale Bůh zasahuje právě   v té chvíli, kdy je člověk se svými silami a moudrostí v koncích.
  A to je další myšlenka dnešních čtení - Bůh zasahuje ve chvíli, kdy je člověk v koncích, kdy je jeho situace beznadějná. V evangeliu jsme slyšeli beznaděj ve slovech učedníků. A Ježíš vstupuje do lidské beznaděje. Činí zázrak - pěti chleby a dvěma rybami sytí několikatisícový zástup. A ještě zbude. Třináctiletý Vasil i jeho rodiče ztrácejí naději. Bůh pohnul srdci mnoha dárců a peníze potřebné na operaci se brzy nasbíraly. A ještě zbylo na rehabilitaci.
  Nebuďme hluší a slepí k lidské bídě. I po nás může Bůh chtít, abychom potřebným darovali i z mála, které máme. Můžeme lidem pomoci v beznaději a stát se tak nástroji v rukou Božího milosrdenství.
  Může se stát, že se i my dostaneme do podobné situace.