Bratrské napomínání
23. neděle v mezidobí, cyklus A
Dnešní Boží slovo nám připomíná, že máme odpovědnost za druhého člověka. Tato odpovědnost se projevuje také napomínáním. Toto napomínání je projevem naší lásky k člověku. Napomínající člověk je při napomínání pokorný a pokojný, napomínání mu nepřínáší radost, spíše naopak.
Hospodin přikazuje proroku Ezechielovi, aby napomínal izraelský lid. Pověření k tomuto nepříjemnému úkolu tedy má od samotného Boha. Je za to odpovědný:
"Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň lid mým jménem. Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky."
Pokud tedy prorok nenapomene bezbožníka, bude za to nést následky.
Bratrské napomenutí je jedním ze skutků duchovního milosrdenství. Také Pán Ježíš nám to připomíná:
"Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal."
Pokáráním (napomenutím) člověk s láskou domlouvá svému bližnímu, aby se nedopustil zamyšleného hříchu nebo již ze spáchaného hříchu konal pokání. Pokud bližní pokárání přijme, je získán ke spáse, tj. zachrání svou duši.
Pokud pokárání nepomůže, je dobré si přizvat ještě někoho jiného. Bližní když vidí, že se jeho jednání nelíbí více lidem, bude spíše ochoten změnit své chování.
Při závažném prohřešku, pokud člověk nechce změnit své chování a stává se tak pohoršením pro ostatní, může Církev (papež a biskupové spojení s papežem) křesťana vyobcovat (trest exkomunikace). Vyobcování je nejpřísnější církevní trest který katolickému křesťanu zabraňuje přijímat svátosti a vykonávat určité církevní úkony ( viz KKC 1463). Do exkomunikace může křesťan upadnout sám skrze závažné provinění (umělý potrat, schizma, blud).
Napomínání nebo vyobcování má za úkol nápravu hříšníka. Není mstou, ale prostředkem k obrácení hříšníka, aby neztratil věčný život s Bohem.
V závěru dnešního úryvku evangelia nás Pán Ježíš vyzývá k modlitbě:
"Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ní prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce."
Máme prosit za obrácení zatvrzelých hříšníků, kteří bratrské napomínání nepřijímají. Musíme však prosit trpělivě a s důvěrou. V dějinách Církve je mnoho hříšníků, kteří se obrátili. Vzpomeňme na svatého Pavla, Augustina, Máři Magdalénu a další.
Bratrské napomínání je projevem lásky k bližnímu, projevem starosti o spásu jeho duše. Nejen bychom měli být schopni s láskou napomínat, ale také bychom měli být schopni napomínání přijímat.