Boží milostí jsem to, co jsem

5. neděle velikonoční, cyklus B

  Dnes jsme v evangeliu slyšeli podobenství o vinném kmeni a ratolestech.
  O jedné ratolesti, která ve spojení s vinným kmenem Kristem přinesla hojné ovoce, jsme slyšeli v prvním čtení ze Skutků apoštolů. Jde o Šavla - apoštola Pavla. Ten nejprve křesťany tvrdě pronásledoval, chtěl víru v Krista úplně zničit. Po svém obrácení se stal apoštolem národů. Křesťané v Jeruzalémě se ho však nejprve báli vzít mezi sebe (9,26):
  "Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem."
  Nebylo divu. Šavel křesťanům tolik ublížil. Po tom všem by se měl stát křesťanem?
  Není třeba se divit. Boží milost může z pronásledovatele udělat horlivého svědka. Když se obrátí takový člověk, pak to stojí za to. Po svém obrácení se snaží s několikanásobným úsilím napravit své předešlé špatné jednání.
  Neměli bychom nad nikým lámat hůl. I zatvrzelý hříšník se může stát dokonalým nástrojem v rukou Božích. Bůh může udělat ze Šavla Pavla.
  Svatý Pavel se zasloužil v největší míře o rozšíření křesťanství v Římské říši. Dobře věděl, že veliké dílo, které vykonal, nebylo jen jeho lidským úsilím, ale především dílem Boží milosti. Sám to vystihl v prvním listě Korinťanům (15,10):
  "Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, ale Boží milost se mnou."
  Svatý Pavel byl křtem naroubován na Krista. Míza Boží milosti ho přetvořila v horlivého svědka Ježíše Krista. Tato Boží milost nezůstala ležet ladem, ale Pavel s ní dobře spolupracoval.
  Kéž bychom mohli říci i my, že Boží milost, kterou nám Bůh udělil, nezůstala v nás ležet ladem.
  I my jsme povoláni k tomu, abychom se stali  živou ratolestí spojenou s Kristem. Ratolestí, kterou oživuje míza Boží milosti, Ducha Svatého. Jen ve spojení s Boží milosti můžeme svědčit o Kristu. Ze svých vlastních sil nic nezmůžeme.
  Proto je důležité žít hlubokým duchovním životem. Denně se modlit, rozjímat Boží slovo, číst katolickou duchovní literaturu, přijímat svátosti. Jen tak se dokážeme otevřít Boží milosti, která nás přetváří k větší dokonalosti a která nám umožňuje vydávat svědectví Kristu.
  Symbolem křesťanské víry je ryba. Bez Boží milosti jsme jako ryba bez vody. Bez Boží milosti nemůžeme jako křesťané žít.
  Žijme proto v úzkém spojení s Kristem, otevřme svá srdce Boží milosti, aby nás přetvořila v nové lidi a hlasatele radostné zvěsti. Nebuďme leklé, ale živé ryby.