Bohatí na lásku

Slavnost Narození Páně

Slavnost Narození Páně je slavností lásky a pokory. Bůh se rozhodl napravit hřích našich prarodičů v ráji a sejmout z nás naše hříchy, abychom mohli znovu žít v přátelství s Bohem a dosáhnout spásy duše.

Proto se druhá Božská Osoba stala člověkem. Boží Syn nepřišel na svět, protože měl v nebi dlouhou chvíli, ale přišel proto, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. Mohl přijít na svět jako dospělý člověk, Bůh je přece všemohoucí. Rozhodl se s námi sdílet náš život od početí až po smrt, a to smrt násilnou. Devět měsíců byl vtělený Bůh, kterého ani nebesa nemohou obsáhnout, uzavřen v lůně Panny Marie.

A dnes se radujeme z jeho narození. Vtělená druhá Božská Osoba se rodí v chlévě a je uložena do jeslí se senem. Nepochopitelná chudoba Božího Syna, chudoba a pokora.

Když si najdeme čas, abychom se zamysleli nad narozením Ježíše, naplní nás úžas. Věčný Bůh se stává smrtelným člověkem. Bohatý se stává chudým. Svatý přichází mezi hříšníky. Přichází do vlastního, ale vlastní ho nepřijali. Přibili ho na kříž.

Když nás Bůh tak miluje, když se pro nás tak pokořil, jak bychom měli zápasit o spásu své duše. Nám, tonoucím v moři hříchu a smrti, podává ruku k záchraně. Pevně se jí držme, a nechme se Ježíšem zachránit.

Kolik věcí nás odvádí od Boha, jak se rádi válíme v bahně hříchu! Zapomínáme, co pro nás Ježíš vykonal, jak se pro nás pokořil. Zapomínáme na Ježíšovu lásku, které se žádná lidská láska nevyrovná.

Ať nás tedy radost z narození Spasitele vede k rozhodnému boji o spásu své duše. Moře je symbolem zla, které se nás snaží od Boha odtrhnout. Když se budeme držet Ježíšovy ruky, nemusíme se bát běsnění moře. Když se pustíme, zahyneme.

Jde nám o život, o život věčný. Proč milujeme více moře, než Ježíše?

Z vyprávění starých lidí víme, jak se kdysi skromně slavily Vánoce. Lidé byli chudí, často neměli ani stromeček, jen pověsili pár větviček. Výzdoba byla také skromná – nějaký ořech nebo šiška. Pokud byly nějaké dárky, byly to věci potřebné. Děti se radovaly z nové čepice nebo šály. Štědrovečení večeře byla také skromná. Zazpívaly se koledy a rodina šla na půlnoční oslavit Ježíšovo narození.

Byly to Vánoce chudé na dárky, ale bohaté na lásku. Největším darem pro rodinu bylo to, že jsou spolu. Dnes se mi zdá, že je to naopak. Vánoce jsou bohaté na dárky, ale chudé na lásku. Lásku nelze koupit. A Pán Ježíš už také nebývá středem Vánoc.

Podívejme se do betlémské stáje na chudobu Svaté rodiny. Jsou chudí na majetek, ale bohatí na lásku. A protože se mají rádi, jsou sobě navzájem nejvzácnějším darem. Buďte i vy sobě navzájem takovým darem. Všechny hmotné dárky vezmou za své, jen láska přetrvá na věčnost.