Běží nám čas

20. neděle v mezidobí, cyklus B

Evangelium dnešní neděle již přímo hovoří o svátosti Eucharistie, o Tělu a Krvi Kristově pod způsobami chleba a vína. Ve svátosti Eucharistie je Ježíš skutečně přítomen a dává se nám za pokrm k věčnému životu:

„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.“

Svátost Eucharistie nás živí k věčnému životu a je naší nadějí ve vzkříšení těla. Tento pokrm však nemůže přijímat každý. Přijímající musí být člen katolické Církve, věřit v přítomnost Krista ve svátosti Eucharistie a nemít na duši těžký hřích. Těžký hřích je vážné provinění, které člověk vykonal zcela vědomě a zcela dobrovolně.

Je velmi důležité otevřít si katechismus, zvláště morálku, a zopakovat si, jak má křesťan podle své víry žít, aby se nedopustil těžkého hříchu. Pak nejenže nemůže přistupovat ke svatému přijímání, ale těžkým hříchem ztrácí nebe. Vše může napravit upřímná a platná svátost smíření, ve které zvláště těžké hříchy vyznáme, litujeme a dáme si předsevzetí, že se jich chceme příště varovat.

Pokud katolický křesťan nemůže z nějakého důvodu přijímat Krista ve svatém přijímání, může jej přijímat duchovně. Komu však brání v přijímání těžký hřích, měl by pro spásu duše tento hřích vyznat ve svátosti smíření, neboť Pán také řekl:

„Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“

Křesťan má být moudrý. Moudrý, jak chce Bůh, nikoli, jak chce svět. Ve druhém čtení jsme slyšeli slova svatého Pavla Efesanům:

„Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.“

Moudrý člověk dobře využívá času svého života. Bůh každému z nás na zemi vyměřil určitý čas života. Ten začal běžet od našeho početí a skončí svůj běh v okamžiku naší smrti. Jako moudří lidé bychom měli čas života dobře využívat. Lidský život si můžeme představit jako přesypací hodiny. Jde o dvě nádobky, které jsou uprosřed spojené úzkou trubičkou. Z horní nádoby přes trubičku padá písek do dolní nádobky. Tak se měří čas. V okamžiku našeho početí začal z horní nádobky padat písek do dolní nádobky. Až všechen písek spadne dolů, náš život skončí. Nemůžeme zrnka písku vrátit zpět do horní nádobky. Nemůžeme přesypací hodiny obrátit naruby a začít žít nový pozemský život.

Važme si tedy času života zde na zemi. Jak prožijeme čas pozemského života, tak prožijeme celou věčnost, kde již není čas. Po své smrti budeme všichni Bohem souzeni. I z toho, jak jsme využili nebo promarnili čas svého života. To je realita. Realitou je také existence nebe a pekla.

Svatý Pavel nás dále vyzývá:

„Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem.“

Nemáme svůj život prožít v prázdných radovánkách, které pak naši duši naplňují smutkem, ale máme duši naplnit Duchem Svatým a radovat se v Bohu. Máme prožívat trvalou radost ve službě Bohu, jak nás k tomu vede Duch Svatý.

Pokud nepromarníme život zbytečnostmi, přeroste radost na zemi v radost věčnou.