Bez odpuštění to nejde

24. neděle v mezidobí, cyklus A

Svatý Petr svou otázkou, kolikrát má odpustit svému bližnímu, hledá hranice lásky k člověku. Pán Ježíš žádné hranice neklade, bližnímu je třeba vždy odpustit. Proč?

Protože i nám je Bůh připraven vždy odpustit, když o to prosíme. Má to však jeden předpoklad – i my musíme odpustit lidem, kteří se provinili vůči nám.

Kdo nechce odpustit svému bližnímu jeho provinění, nemůže očekávat odpuštění svých hříchů u Boha. Dnešní podobenství o tom jasně hovoří. Kdo odmítá odpustit svému bližnímu, vlastně odmítá odpuštění od Boha.

Kniha Sirachovec to objasňuje ještě zřetelněji:

"Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit."

Jaké jsou projevy neodpuštění? Opět Sirachovec:

"Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci."

"Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení?"

"Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání!"

Projevem neodpuštění je hněv. Hněv je touha po pomstě. Druhý člověk mi ublížil a já uvažuji, jak mu to vrátím. Uvažuji, co mu řeknu, co mu udělám. Pokud hněv trvá, může přerůst v nenávist, kdy člověku přeji něco zlého. Třeba škodu na majetku, nemoc, smrt nebo dokonce peklo. Podle výzvy Sirachovce si máme vzpomenout na smrt, že budeme jednou všichni stát před Božím soudem. Jak obhájíme nenávist vůči bližnímu?

Dva sousedé se neměli rádi. Pořád se hádali, pomlouvali a různě si škodili. Jeden z nich těžce onemocněl a ulehl. Zavolal si kněze, přijal svátosti. Pak poslal pro druhého souseda, aby k němu přišel:

"Smířil jsem se s Bohem, prosím, přijď, abych se smířil i s tebou."

Ale soused byl tvrdého srdce a odpověděl:

"Nikdy!"

Nemocný zemřel, pak zemřel i soused tvrdého srdce. Ten po dlouhém očistci konečně přišel k nebeské bráně a potkal tam svatého Petra. Ten mu řekl:

"Měl jsi štěstí, dostal si šanci. Panna Maria se za tebe hodně přimlouvala. Také tvůj soused za tebe moc prosil. Tam stojí a čeká na tebe."

Soused tvrdého srdce odvětil:

"Ten je tu taky? S ním celou věčnost nebudu!"

A odešel od nebeské brány do temnot.

Pán Ježíš nás vybízí, abychom viníkům odpustili ze srdce. Bible chápe lidské srdce za centrum vědomí, myšlení a vůle. V tomto pojetí můžeme odpuštění ze srdce chápat jako rozhodnutí pro odpuštění. Člověk tedy chce bližnímu odpustit, plně se proto rozhodne. Projevem tohoto odpuštění ze srdce je to, že se dokáže za viníka modlit (viz Ježíš ma kříži), přeje mu dobro, Boží požehnání a nebe. Člověk si přeje, aby nebe dosáhl nejen on, ale i ten, který se vůči němu provinil.

Odpuštění tedy nestojí na pocitech, ale na vůli člověka. Rány a jizvy na srdci po odpuštění zůstanou, ale máme lékaře Ježíše, který naše rány a jizvy maže mastí Ducha Svatého.