Autorita - povolání ke službě

31. neděle v mezidobí, cyklus A

Dnešní evangelium je často zdrojem velkých omylů. Od odmítání autority v Církvi po odpírání označení „otec“ pro rodiče.

Pán Ježíš neodmítá autoritu farizeů a zákoníků. Naopak jejich posluchači mají dělat a zachovávat všechno, co jim řeknou. Pán Ježíš odmítá pokrytectví duchovních autorit izraelského národa. A to ze dvou dúvodů:

„... neboť mluví, ale nejednají.“

„Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi.“

Představení Církve mají kázat také sami pro sebe, nejen svěřeným duším.

I představený je hříšník, který je ve všem závislý na Bohu.

Dalším nebezpečím představených (i laiků) je hledání své slávy na úkor slávy Boží. Představený se může stavět před Boha a Boha zastíňovat. Může zapomenout, že je pouze tvor, ve všem závislý na Stvořiteli; že vše co má, je Božím darem.

Je to podobné jako při zatmění slunce. Měsíc je pouze oběžnice. Svítí na večerní obloze jen proto, že je osvícen sluncem. Bez slunce jde o tmavý objekt. Svou záři nemá ze sebe, ale ze slunce. Ani křesťan, který svědčí o Bohu, nemá nic ze sebe, vše je dílem Boží milosti, s kterou se snaží spolupracovat.

K zatmění slunce dochází, když se měsíc dostane mezi Zemí a slunce do jedné přímky. Pak začne tmavý měsíc zakrývat zářící slunce. Může slunce zakrýt úplně a na Zemi je vše v podivném žlutém stínu.

I ten, který hlásá Krista, může svou pýchou a pokrytectvím Krista zakrývat. Částečně nebo úplně. Buď tím, že hlásané slovo nežije nebo tím, že se staví na místo Boží.

To byl problém farizeů. Měli dobrou vůli plně dodržovat Mojžíšův zákon, ale spoléhali hlavně na sebe. Svou lidskou naukou a snahou dosáhnout spásy vlastními silami, Boha zakrývali.

Může to být i problém křesťanů – představených, rodičů a vychovatelů.

V další části evangelia jsme slyšeli,že nemáme nikomu na zemi říkat mistr, otec a učitel. Jak to máme chápat?

Jediným naším Otcem je Bůh, On je dárcem života. Otcové, ať už tělesní nebo duchovní, mají na Božím otcovství účast. Jde o služebnou účast. Svým otcovstvím slouží Bohu a těm, pro které jsou otci. Nemohou se chovat jako „bohové“. Jediným učitelem víry je Ježíš Kristus. Hlasatelé evangelia mají na Ježíšově učitelské službě účast. Nejsou pány Božího slova, ale jeho služebníky. Nemohou hlásat své evangelium, své výmysly, ale jen evangelium převzaté od apoštolů.

Učitele víry mají v prvé řadě znát a hlásat Boží pravdy zjevené Bohem a předkládané Církví k věření.

Činnost otců (samozřejmě i matek) a učitelů víry má být službou. Kdo chce svou autoritou druhé ovládat, nepochopil Ježíšovo učení. Ježíš byl nejvyšší autoritou, ale přesto nepřišel na zem, aby si nechal druhými posluhovat, ale aby sloužil. Sloužil lidem až k prolití své krve.

„Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“

Nezakrývejme druhým Krista. Světlo, které vyzařujeme, je přece od Něho.