Aspoň se přiblížit ke spravedlnosti

25.11.2024 08:41
 

33. neděle v mezidobí, cyklus B

 

S blížícím se koncem církevního roku se v liturgickém čtení stále více objevují texty o konci světa a druhém příchodu Ježíše Krista. Proroci i evangelia hovoří o znameních, která budou druhému příchodu Pána předcházet. Pro poslech to nejsou příjemná slova. U proroka Daniela jsme slyšeli:

"Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby."

A slova Ježíšova:

"V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje."

Na jiných místech Bible se píše o válkách a katastrofách. Jednu katastrofu jsme zažili i my a těžko se z ní dostáváme.

K válkám, katastrofám a úkazům na nebi dochází v dějinách lidstva neustále. Proto platí další Ježíšova slova:

"O tom dni a o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

Ty různé úkazy a události však nejsou podstatné. Podstatné je to, o čem píše prorok Daniel:

"Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize."

O tom podstatném hovoří i Pán Ježíš:

"A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou."

Tím podstatným je tedy druhý příchod Pána Ježíše k soudu. Tomuto příchodu bude předcházet vzkříšení všech mrtvých:

"Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky."

K věčnému životu vstanou ti, kdo se nechali Bohem poučit, tedy přijali Boží zjevení, které bylo naplněno v Ježíši Kristu. Přijetí Kristova učení a snaha podle něho žít, to je cesta ke vzkříšení k věčnému životu s Bohem.

Žít podle Kristova učení je nesmírně těžké. Jsme jen ubozí lidé a hříšníci. Dědičným hříchem je zatemněna naše mysl a oslabena naše vůle k dobrému. Přesto se máme snažit žít s Bohem, snažit se hledat Boží vůli a žít podle ní. Bůh jistě přijme naši upřímnou snahu.

V sobotním breviáři, v druhém čtení modlitby se čtením, mě zaujala tato slova ze starokřesťanské homilie, pocházející z druhého století:

"A i když jsem sám skrz naskrz hříšník a stále ještě neutíkám před pokušením, nýbrž dosud žiji uprostřed nástrojů ďáblových, snažím se jít za spravedlností, abych se jí v bázni před budoucím soudem dokázal aspoň přiblížit."

A tak, když nás Kristův příchod nezastihne jako spravedlivé, snažme se spravedlnosti aspoň přiblížit.