Advent - příprava srdce pro Pána

2. neděle adventní, cyklus C

Baruch, kterého jsme četli v prvním čtení, byl druhem proroka Jeremiáše. Baruch zapisoval zjevení, které měl Jeremíáš od Hospodina.

Dnes jsme slyšeli radostnou zprávu pro Izrael o konci babylónského zajetí. Jeruzalém, který reprezentuje izraelský národ, odloží roucho žalosti a soužení. Nyní bude Bohem oděn do roucha spravedlnosti, tedy roucha spásy. Jeruzalém dostane nová jména, která budou vyjádřením Boží přízně.

Izrael se vrátí zpět do zaslíbené země. Izraelité z ní vyšli pěšky jako otroci, nyní se vrátí se slávou jako na královském trůnu. Bůh sám připravuje cestu návratu Izraele do zaslíbené země:

„Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz.“

V evangeliu, které navazuje na první čtení, jsme slyšeli o předchůdci Ježíše Krista, o svatém Janu Křtiteli. Ten má připravit lid na příchod Mesiáše. Jan hlásá blížící se příchod Božího království, na který se má Izrael připravit přijetím křtu pokání, který ještě není svátostným křtem, ale na svátostný křest připravuje.

Zatímco Izraeli připravil cestu ke spáse z babylónského zajetí sám Bůh, cestu ke spáse v Ježíši Kristu musí každý člověk připravit sám. V Lukášově evangeliu jsou připomenuta slova proroka Izaiáše:

„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

Každý člověk se musí sám rozhodnout pro spásu v Ježíši Kristu. Spása je nám nabídnuta, záleží na nás, zdali nabídku přijmeme. Pokud ji chceme přijmout, je nutné připravit Pánu cestu do našich srdcí. To je ten třetí příchod Ježíše Krista, na který se máme v adventu připravit: příchod Pána do našeho nitra.

Máme zasypat každé údolí; máme poznat své slabosti a s Boží pomocí se snažit o jejich zahlazení. Máme srovnat každou horu a pahorek; máme bojovat se svou pýchou a sebestředností. Ty brání příchodu Pána do našeho nitra.

Také máme urovnat vše, co je v nás křivé. Máme být před Bohem a lidmi upřímní a pravdiví. Nemáme před lidmi hrát divadlo s cílem, abychom je oklamali nebo přiměli k přijetí našich plánů. Před Bohem hrát divadlo nelze.

Máme uhladit hrbolaté cesty. Po hrbolatých cestách se špatně jezdí. Jsou pro nás nepříjemné a otravné. Máme se snažit být vůči druhým lidem příjemní a vlídní, trpěliví k jejich slabostem. Všichni jsme hříšníci, všichni musíme na sobě pracovat. Na sobě, ne na druhých.

Pokud se budeme v tento posvátný čas snažit o to, abychom připravili naše srdce na příchod Ježíše Krista, naplní nás o Vánocích pravá radost. Naplní se slova ze závěru dnešního evangelia:

„A každý člověk uzří Boží spásu.“