Pokušení není ještě hřích
1. neděle postní, cyklus C
Ve středu jsme začali čtyřicetidenní přípravu na Velikonoce. Doba postní je dobou milosti, je to dar Boží. Bůh nám dává možnost, abychom provedli hlubokou inventuru svého života. Abychom napravili, co jsme pokazili, abychom změnili své smýšlení i svůj život podle vůle Boží.
Čtyřicet dní doby postní je odvozeno od čtyřicetidenního půstu Ježíše Krista. Pán Ježíš jako člověk po křtu v Jordánu přijímá Ducha Svatého a ten ho vede na poušť. Poušť byla v pojetí židů místem nečistým, místem démonů. Poušť byla také místem setkání s Bohem a místem zásadního rozhodnutí pro Boha nebo proti Němu.
Vyhladovělý Ježíš se na poušti střetává se satanem. Satan tuší v Ježíšovi velkého protivníka, který ohrožuje jeho panství nad světem. Skrze pokušení chtěl satan poznat, co je Ježíš zač, a také ho odvrátit od jeho vykupitelského díla. Už jednou satan uspěl, když svým pokušením svedl ke hříchu první lidi. Ježíš je "nový Adam", který nad pokušením zvítězí. Svým osobním příkladem nám všem ukázal, že s Boží pomocí jsme schopni i my nad pokušeními zvítězit.
Každý z nás má jistě zkušenost s pokušením, s naváděním ke zlému. Musíme si uvědomit, že pokušení, ať je jeho původcem naše tělo, svět či satan, není ještě hříchem. Pokušení většinou začíná myšlenkou. Často přicházejí na mysl člověka myšlenky nečisté, špatné myšlenky o druhých atd. To je pokušení. Pokušení není hřích. Obletuje nás jako komár, přichází najednou, nečekaně a my za to většinou nemůžeme. Nesmíme dovolit, aby ten ošklivý, jedovatý hmyz na nás sedl a přenesl na nás chorobu hříchu. Nesmíme dovolit, aby se z pokušení stal hřích, tzn. nesmíme pokušení svolit, říci mu "ano". Jako zaháníme komára, máme i zahánět špatné a nečisté myšlenky, popř. si jich nevšímat.
Pokušení není hřích, pokud mu nesvolíme a neřekneme "ano".
Proč Bůh na člověka dopouští pokušení? Sv. Augustin píše:
"Kdo chce být ověnčen, musí zvítězit. A aby mohl zvítězit, musí bojovat."
I my musíme proti pokušení a hříchu bojovat. Pokud pokušení odoláme - máme dobrý skutek; pokud podlehneme - hřešíme. Je nakonec dobře, že jsme pokoušeni, je to důkaz, že jsme pro Zlého nebezpeční. Člověk, který zcela upadl do bláta zla a nechce se vzchopit, už nemusí být pokoušen. Je tam, kde ho chtěl satan mít.
Když pluje na moři prázdná loďka, piráti si ji nevšímají. Ale když pluje loď naložená zlatem, tak na ní útočí. Mít pokušení znamená, že máme nějakou hodnotu, že máme v duši poklad - Boží život.
Nejvíce byli pokoušeni světci - pokušení proti víře. Satan sv. Terezii na smrtelné posteli namlouval, že není žádné nebe, jen nicota, že promarnila svůj život, když vstoupila do kláštera. Pokušení proti víře bylo tak veliké, že Terezička říkala:
"Věřím v život věčný, neboť tak učí katolická církev."
Pro svou víru neměla v sobě žádnou oporu, věřila jen proto, že tak věří Církev.
Pokušení musí přicházet až do konce našeho života. Snažme se jim odpírat, jak to dokázal Pán Ježíš. Satan ho pokoušel ve třech oblastech:
žádostivost těla (máš hlad, proměň kámen v chléb)
žádostivost očí (dám ti bohatství celého světa, budeš-li se mi klanět)
pýcha života (skoč z věže chrámu, andělé tě zachytí do svých rukou a všem ukážeš, že jsi Syn Boží)
Pán Ježíš dokázal slovy Písma všechna pokušení porazit. Satan od něho odchází až do určeného času. V Getsemanech ho bude chtít odvést od vůle nebeského Otce, že má jako Spasitel zemřít za naše hříchy na kříži.
Vytvořme si svou poušť v srdci. V něm se setkávejme i v každodenním shonu s Bohem. Dejme si jako předsevzetí boj proti pokušením. Boj proti špatným a nečistým myšlenkám. Zkusme nad pokušeními co nejvíce vítězit a tak dosvědčit, že patříme Bohu a ne tomu Zlému