4. neděle adventní, cyklus C
Prorok Micheáš, jehož proroctví jsme slyšeli v prvním čtení, působil v Judsku v druhé polovině 8. století př. Kristem. Judští králové neplnili své povinnosti, a proto Bůh ústy proroka Micheáše zaslibuje nového vládce. Ten nebude pocházet z hlavního města Jeruzaléma, ale z maličkého městečka Betléma.
Bůh vstoupí neopakovatelným způsobem do lidských dějin. Z malého Betléma se stává město známé dnes po celém světě. Boží přítomnost činí z malého velké, z obyčejného nevšední, ze slabého silné.
V evangeliu jsme slyšeli o návštěvě Panny Marie u svaté Alžběty. Panna Maria se dozvěděla od Gabriela, že její příbuzná v pokročilém věku očekává dítě. Hned spěchá do hor (cesta trvala asi 4 dny) ne proto, aby se přesvědčila o tom, zda anděl mluvil pravdu, ale proto, aby se s Alžbětou podělila o společnou radost z neočekávaného mateřství.
Obyčejné setkání dvou žen v požehnaném stavu se mění v něco mimořádného. Panna Maria zdraví svatou Alžbětu. Protože je plná Boha, její pozdrav mocně zapůsobí na Jana Křtitele, kterého nosí Alžběta pod srdcem. Jan Křtitel radostí povyskočí, vnímá přítomnost toho, jemuž má být předchůdcem. Nyní se naplňují slova Gabrielova při zvěstování Zachariáši:
„...bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna...“
Skrze svého ještě nenarozeného syna je Duchem Svatým naplněna i Alžběta a volá:
„Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Jak jsme si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“
Panna Maria nemusí nic vysvětlovat. Alžběta ví všechno. Duch svatý ji vede k tomu , že označuje Pannu Marii za nejpožehnanější mezi všemi ženami. Také odhaluje, že Panna Maria nosí pod srdcem Pána – Mesiáše. A chválí Mariinu víru, která umožnila početí Spasitele světa.
Díky Boží přítomnosti se z obyčejného setkání dvou žen stává něco vyjímečného. Jan Křtitel i jeho matka jsou naplněni Duchem svatým. Alžběta prorokuje a chválí Mariinu víru, Panna Maria velebí Boha.
Setkání plné světla, radosti, jásotu a štěstí. Obě ženy prožívají Boží přítomnost. Bůh sám prozařuje toto setkání.
Jásavou radost, štěstí a pokoj, nepřinese alkohol, drogy nebo povrchní zábava. Pravou radost přináší Boží přítomnost, Duch Svatý. Duch Svatý dokáže i ze všedních okamžiků dne udělat něco krásného a mimořádného. Duch Svatý může posvětit každý okamžik dne, každou naši obyčejnou činnost. Může jí dát nekonečný rozměr a význam pro věčnost. Duch Svatý povznáší čas k věčnosti, přirozenost k nadpřirozenu, všednost k mimořádnosti.
Je třeba žít s Bohem. Je třeba nosit Boha ve svém srdci. A nenechávat si tuto Boží přítomnost jen pro sebe, ale jako Maria spěchat k ostatním, aby i oni pocítili, jak veliký je Pán. Jak svým vstupem do lidského života činí všechno nové.