Už je toho dost, Hospodine

19. neděle v mezidobí, cyklus B

Prorok Eliáš je velkou postavou Starého zákona. Na Karmelu porazil a vyhubil proroky modly Baala. Královna Jezabel mu za to vyhrožuje smrtí. Prorok Eliáš prchá do pouště. Je na konci svých fyzických i duševních sil. Na jedné straně prchá před smrtí, na druhé straně si smrt přeje:

„Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“

Nezřídka se lidé ocitají v podobné situaci jako Eliáš. Možná, že prožíval něco podobného někdo z nás.

Život je někdy opravdu těžký, zvláště pro ty, kteří se snaží plnit své životní poslání. Poslání matky nebo otce, poslání kněze, řeholníka nebo řeholnice. Ubíjející monotónnost, neocenění naší práce, nezájem druhých, neustále problémy, to vše může člověka přivést až na dno sil. Někdy se už člověku nechce ani žít:

„Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“

Každý člověk se může jednou ocitnout na dně. Co má dělat? To, co udělal Eliáš. Je třeba obrátit se v modlitbě k Bohu a říci mu po pravdě:

„Už nemůžu dál, pomoz mi!“

Z prvního čtení víme, že Bůh Eliášovi nevyčítal jeho neutěšený stav, naopak mu pomohl. Dává mu chléb k jídlu a vodu k pití. Eliáše posiluje, aby dokázal vstát a dále plnit poslání proroka. I Pán Ježíš na křížové cestě třikrát upadl, ale jeho láska k nám ho přiměla vstát a jít dál na Golgotu.

Bůh počítá i s našimi pády při nesení životního kříže. Neměli bychom podléhat zoufalství, ale měli bychom volat k Bohu o pomoc. I nám Bůh dává chléb – Tělo Kristovo. Také nám dává vodu Boží milosti. Bůh nás chce posílit, abychom nezůstali ležet v půli cesty, ale abychom až do konce života naplňovali své životní poslání. Krásně o tom slyšíme v žalmu 37:

„Hospodin dává krokům člověka sílu, má zalíbení v jeho životní cestě. Jestliže padne, nezůstane ležet, protože mu Hospodin podpírá ruku.“

Hospodin nasytil Eliáše chlebem pozemským, aby měl sílu dále plnit své poslání. My jsme syceni chlebem nebeským, samotným Kristem. On přece řekl:

„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“

Tento nebeský chléb není jen posilou na cestě pozemským životem, ale je také zdrojem věčného života. V Eucharistii se skrývá všechna Boží péče o nás. Bůh nás neopouští. Pomáhá nám i v těch nejtěžších zkouškách života, v těch nejzoufalějších situacích i v hodině naší smrti. Nemáme se čeho bát. Když Bůh dopustí zkoušku, dává východisko a pomoc.

Jak je důležité prožívat každou chvíli života v Božím přátelství. Prožívat, že nejsme v životě sami, že máme mocného pomocníka na naší cestě do nebe. Pán Ježíš je naším chlebem života.

Žijme tak, abychom tento chléb mohli neustále přijímat. Ve chvílích radosti, ale i ve chvílích, kdy se nám bude život jevit jako neúnosné břemeno.