Udělat z pomíjivého nepomíjivé

10.08.2013 15:30

18. neděle v mezidobí, cyklus C

 

Marnost nad marnost, všechno je marnost.“

Kniha Kazatel začíná hodně pesimisticky. Hebrejský text používá slovo „hevel“, které můžeme přeložit jako „ranní opar nad vodní hladinou“. Když vyjde slunce, opar zmizí. Místo slova „marnost“ bychom měli spíše použít slovo „pomíjivost“ nebo „prchavost.“

Vše je ve světě pomíjivé a prchavé. Pomíjivé jako ranní opar nad jezerem. To je základní východisko lidského života pro ty, kteří chtějí svůj život prožít moudře, kteří chtějí svůj život dobře nasměrovat.

V evangeliu Pán Ježíš odmítá dělat soudce ve sporu o dědictví. Nepřišel řešit záležitosti věcí pomíjivých, ale přišel hlásat věci nepomíjivé.

Své posluchače (i nás) varuje:

Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí.“

Pak vypráví příběh o boháči, který sklidil velkou úrodu a přemýšlí, co s ní. Nakonec se rozhoduje, že zbourá staré stodoly a postaví větší, aby v nich mohl velkou úrodu uschovat. A pak si mohl říci:

Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj.“

Bůh ho však nazývá bláznem. Proč? Protože hledal jistotu ve věci tak pomíjivé jako je bohatství. Chamtivost vede člověka ke shromážďování bohatství. Člověk se upne na to, co má, a zapomíná na Boha i na lidi. Chamtivost vede člověka k lakotě, neochotě pomoci těm, kteří trpí nedostatkem. Chamtivost vede i k tomu, že se člověk více spoléhá na to, co má. Zapomíná na Boha. Zapomíná na smrt. Na věčnost si s sebou nic nevezme, jen bohatství dobrých skutků, bohatství účinné lásky.

Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“

Jak se můžeme stát bohatými před Bohem? Odpověď najdeme v Matoušově evangeliu, kde nám Pán Ježíš říká (Mt 6, 19 - 21):

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.“

To, co na zemi rozdáme, ať jde o bohatství materiální nebo duševní, to je náš poklad, naše bohatství v nebi. Bohatými před Bohem se tedy stáváme, když své pozemské bohatství využíváme k dobru. Bohatství není pro nás středem života, kolem kterého se točíme, ale je prostředkem ke konání dobra, prostředkem ke službě Bohu a lidem.

Čím více se tedy ochuzujeme konáním skutků milosrdenství, tím více jsme bohatí před Bohem.

Není důležité, co mám, ale co jsem, že jsem Božím obrazem, tedy skutečně jsem podle Boha, který o sobě prohlásil „jsem, který jsem“.

A protože Bůh je ten, který se dává, mám se snažit, abych mu byl v tom podobný.

Vše na světě je pomíjivé. Pokud jsme schopni toto pomíjivé pro své bližní obětovat, činíme z tohoto pomíjivého hodnotu nepomíjivou. Jsme bohatí před Bohem.