S Pannou Marií vykročme do nového roku

08.01.2014 19:38
 

 

Příchod nového roku nám klade různé otázky. Co nám nový rok přinese? Zdraví nebo nemoc, radost nebo utrpení? Možná cítíme i určité obavy.

Nový rok začínáme slavností Panny Marie, která nám může pomoci v naší nejistotě. Může nás naplnit důvěrou v budoucnost.

Panna Maria byla vyvolena za Matku Boží (Gal 4,4n):

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.“

Dnes se radujeme z Mariina mateřství. Boží mateřství je největší výsadou, jakou kdy Bůh dal člověku. Víme, že Boží mateřství Panně Marii nepřinášelo jen chvíle štěstí, ale že pro ně zakoušela i mnoho bolestí a úzkostí. Ale vždy Bohu důvěřovala. Mnohdy nechápala, proč se nějaká událost stala, ale vždy věděla, že vše je v Božích rukou.

Proto snad Církev v úvodu nového roku slaví slavnost Panny Marie, abychom my, její děti, dokázali Bohu důvěřovat. Abychom věřili, že Bůh má vše v rukou.

Abychom Bohu důvěřovali, je třeba žít Boží dětství. Prožívat radost z toho, že jsme byli Bohem přijati za syny a dcery.

Židé podléhali Mojžíšovu zákonu. Měli k Bohu spíše otrocký poměr. Jejich povinností bylo poslouchat Zákon a dodržovat jeho předpisy. Pán Ježíš „vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu“. Vydobyl pro nás svobodu od litery Mojžíšova zákona.

Už nejsme před Bohem otroci, ale synové a dcery. Bůh nás v Ježíši Kristu přijal za vlastní. Do srdce nám dal Ducha Svatého, který volá k Bohu:

Abba, Otče!“

Bůh se k nám jako otec také chová. Bůh miluje své syny a dcery. Ve druhém čtení jsme slyšeli slova svatého Pavla (Gal,4,7):

Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.“

Jako děti Boží můžeme dosáhnout dědictví – nebe, věčný život s Bohem. Bůh je náš Otec a každému z nás chce dát dědictví. To můžeme přijmout nebo odmítnout. Ale každý, kdo byl Bohem přijat za vlastního, může toto dědictví získat.

Prožíváme ve svém životě tu velkou věc, že Bůh je náš Otec, který nás miluje nekonečnou láskou? Radujeme se z toho, že jsme milované Boží děti?

Pro mnohé je Bůh Otec hodně vznešený a vzdálený. Proto nám Ježíš nabízí nejdokonalejšího člověka, Pannu Marii, za naší Matku. K ní se můžeme s důvěrou utíkat. Ona nás učí důvěře v Boha, důvěře nebeskému Otci.

Nejen dítě, ale i dospělý potřebuje matku. Kolik těžce nemocných volá matku. Kolik vojáků umíralo na frontě s posledním slovem na rtech:

Matko, maminko.“

I dospělý člověk si připomíná bezpečí náruče své matky.

Panna Maria je i naší Matkou, její náruč je otevřena pro každého z nás. Ona není nikdy hluchá k volání svých dětí. Jak to o ní zpíváme:

Ještě nikdy neslycháno, že kdo od ní opuštěn.“