Rozdělení pro Krista

20. neděle v mezidobí, cyklus C

První čtení nám dnes představuje proroka Jeremiáše. Jeremiáš byl Bohem vyvolen za hlasatele Boží vůle v mladém věku. Bylo mu sotva 20 let. Je poslán ke svému národu, aby ohlásil katastrofu, která se na Izrael blížila. A to v době, kdy se národu žilo dobře a spokojeně.

V Jeruzalémě vládne Sidkijáh, který byl na královský trůn dosazen babylonským králem. Sidkijáh se chce Babylónu vzepřít, odepřít mu poslušnost.

Před tímto jednáním však varuje prorok Jeremiáš. Pokud se Izrael nepodrobí babylonskému králi, bude země dobyta, Jeruzalém i chrám zničen, lid bude odveden do zajetí. Jeremiáš Božím slovem narazil na odpor u falešných proroků, kteří krále vyzývali k povstání, a u velmožů, kteří chtěli válku.

Jeremiáš, Boží prorok, je hozen do cisterny, do nádrže na dešťovou vodu, kde má zemřít hlady. Na pomoc mu přichází Etiopan – pohan, který Jeremiáše z cisterny vytáhne.

Jeremiášovo utrpení je předobrazem Kristova utrpení. Jeho spuštění do cisterny a vytažení ven je předobrazem Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Jeremiášovým zachráncem je pohan. Z Nového Zákona víme, že Ježíš nalezl více víry u pohanů než u svého vlastního národa.

I slova Ježíše Krista o Božím království narazila u mnohých v Izraeli na odpor. Ježíš byl napadán, pomlouván, urážen, nakonec zrazen, zbičován a ukřižován. Tak lidé světa zacházejí s Božími vyslanci, kteří hlásají Boží slovo. Je to odpor vůči Duchu Svatému, který z proroků a z Ježíše mluvil.

Sám Ježíš říká:

„Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení.“

Postoj člověka k Ježíši Kristu a k jeho slovu působí třídění a rozdělení mezi lidmi. Ten, kdo s otevřeným srdcem přijme Ježíše Krista, rozhodne se změnit svůj život podle vůle Boží, naráží na nepochopení a odpor okolí.

Člověk, který uvěří a začíná podle své víry skutečně žít, se stává pro nevěřící, zatvrzelé i vlažné křesťany živou výčitkou svědomí. V Knize moudrosti čteme:

„Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví naším činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování. Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět“ (Kniha moudrosti 2. kapitola).

V pozadí tohoto odporu je satan, Boží odpůrce, který nechce, aby lidé uvěřili, změnili se a došli spásy. Satanská zloba může být silnější než rodinná pouta (pět lidí rozděleno v jednom domě).

Přijetí Ježíše, změna života, svědectví víře – to vše vede k odporu a tříbení duchů i ve vlastní rodině. Odpor je lepší než lhostejnost.

Vzpomeňme si na svatého Pavla. Pronásledoval křesťany, ale nakonec se sám obrátil, uvěřil v Ježíše Krista a stal se šířitelem víry v Něho.

Ty, kteří se k nám staví nepřátelsky pro naši víru, nemáme odsuzovat, ale máme se modlit za jejich obrácení. Kdo ví, co pro ně Boží prozřetelnost připravila.