Přinášejme lidem Boha

4. neděle adventní, cyklus C

Panna Maria po zvěstování narození Ježíše Krista spěchá navštívit příbuznou Alžbětu. Archanděl Gabriel Panně Marii oznámil, že Alžběta ve stáří počala syna, i když byla považována za neplodnou.

Co přimělo Pannu Marii k návštěvě Alžběty? Jistě to nebyla nedůvěra k andělovým slovům. Byla to touha společně sdílet radost, kterou Bůh učinil oběma ženám. A také to byla touha pomoci příbuzné, která již byla staršího věku.

Panna Maria, i když byla Bohem vyznamenána mateřstvím očekávaného Mesiáše, přesto zůstala pokornou služebnici. Spěchá k Alžbětě, aby jí sloužila.

V tom je pro nás velkým vzorem. I s námi Bůh vykonal velké věci, za které bychom měli Bohu děkovat. I my bychom měli v pokoře sloužit lidem. Co děláme pro ty nejnepatrnější, děláme pro Ježíše. Ve službě bližním je třeba se nechat vést Duchem Svatým.

Po Mariině pozdravu Jan Křtitel poskočil v Alžbětině lůně radostí. Zásahem Božím poznal, že Panna Maria se sebou přináší i očekávaného Mesiáše, jehož má být Jan předchůdcem. I Alžběta v Duchu Svatém vyznává:

„Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“

V řeckém textu evangelia je užito slovo Kyrios - Pán. Stejným slovem překládá řecký překlad Starého zákona Boží jméno Hospodin. Alžběta tedy vyznává, že k ní přišla matka Boha, Matka Boží.

Žijeme-li v milosti posvěcující, máme účast na Božím životě, v naší duši skrze tuto milost přebývá Bůh.

Také my bychom měli Boha vnášet tam, kde přicházíme. Měli bychom přinášet Boží světlo, pokoj, radost a lásku. Měli bychom přinášet světlo Kristovo do temnot dnešního světa. Abychom mohli zářit jako Panna Maria, je nutné odstranit vše, co světlo stíní, tj. naše hříchy. Hříchem neškodíme jen sobě, ale i druhým tím, že bráníme Božímu světlu, aby skrze nás svítilo.

V době adventní chodí děti přede mší svatou s lampičkami, kterými osvětlují ztemněný kostel. Také my bychom měli být lampami, které svítí v temnotách, které přinášejí lidem Boží světlo.