Před Ježíšem se nemáme třást, ale máme ho milovat

30.12.2013 14:35
 

 

Slavnost narození Páně, cyklus A 2013


 

Pisatel listu Židům nám popisuje, jak se Bůh zjevoval skrze slova proroků (Žd 1,1n):

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.“

Skrze slova proroků Bůh zjevoval svou vůli, dával útěchu vyvolenému národu a také předpovídal příchod Mesiáše, Zachránce. V betlémském dítěti došlo Boží zjevení svého vrcholu. Bůh se pro nás definitivně vyslovil, řekl vůči nám „ano“.

Jak to mistrně vystihl evangelista Jan (Jan 1,14):

A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“

Jednorozený Boží Syn se stal člověkem. Slovo k nám již nepřišlo skrze ústa proroků, ale stalo se člověkem.

Když se Bůh zjevil Izraeli na hoře Sinaj, bylo to doprovázeno zemětřesením, blesky, zvuky polnice. Izraelité se třásli strachy. Prosili Mojžíše, aby Hospodin již k nim takto přímo nemluvil, ale aby mluvil skrze Mojžíše. Asi to bylo nutné, aby izraelský národ, národ tvrdé šíje, měl tuto zkušenost s Bohem.

My však žijeme v Novém Zákoně. Náš Bůh přichází v malém dítěti k nám, aby žil náš život a zemřel za naše hříchy. Žádné zemětřesení, blesky a polnice, ale ticho noci doprovázelo toto vrcholné a definitivní Boží zjevení. Bůh přišel mezi nás. Přišel mezi nás ve slabosti, v podobě malého a křehkého dítěte.

Nikdo se ho nemusí bát. Chudí pastýři, bohatí mudrci, děti, mládež i staří lidé, spravedliví i hříšnici, všichni se mohou přiblížit k Ježíšovi, který je spása.

Bůh člověka neohrožuje, postavil se na naší stranu. Je znamením odporu pro zlo, nikoliv pro člověka. Před naším Bohem se nemáme třást strachy, ale máme ho milovat. Dokonalá láska strach zahání.

V jesličkách neleží přísný mravokárce, pozemský vladař, ale milující Bůh.

Přijmout Ježíše, znamená zamilovat si ho. Pak pochopíme, proč se máme modlit, neboť nemůžu nehovořit s tím, koho miluji. Pochopíme, proč máme co nejčastěji chodit na mši svatou, neboť mě k tomu nutí moje srdce. Pochopíme, proč máme zachovávat Boží i církevní přikázání, neboť přece nemůžeme zarmoutit toho, který nás tolik miluje.

Krize víry je krize lásky. Málo Ježíše milujeme. Ježíš po naší lásce tak touží, a my ji tolik potřebujeme.

Ať nás letošní Vánoce nenaplní jen velkou radostí, ale také velkou touhou milovat toho, který se pro nás stal bezbranným dítětem, ačkoliv je Bohem.